OCHOTNÍCI-ZC

Web o životě ochotnických divadel v regionu

AKTUALITY

Chudé Radnice

Soubor divadelních ochotníků v Radnicích, Svaz českých divadelních ochotníků a Divadelní studio D3 Karlovy Vary, uspořádaly již šestnáctý ročník oblastní přehlídky činoherních divadelních souborů hrajících pro děti, s postupem na Popelku do Rakovníka.
V celém Západočeském kraji se letos do této přehlídky přihlásily pouze čtyři soubory. A tak malebné městečko Radnice v polovině května přivítalo ve svém kulturním sále DS Mlask z Manětína, který nastudoval muzikál Jana Susy a Jiřího Helekala Vodní pohádka,  DS M+M Hranice, který se představil s autorskou pohádkou pro nejmenší Vratislava Mikana Kocour  Pětivousek. Společný projekt uvedly DS Podividlo ažažAš  a DS M+M Hranice když nazkoušely Pohádky z košíku Luďka Horkého, a přehlídku uzavřel DS Jezírko z Plzně, který sehrál vlastní autorskou pohádku Michaely Kunešové Čarodějná škola.
Úroveň jednotlivých inscenací pokulhávala za minulým ročníkem. Prakticky až na představení Kocour Pětivousek se jednalo spíše o podprůměrné inscenace. Dvakrát byla na vině textová předloha a neinvenční režie, v případě Pohádek z košíku se inscenátorům stalo, že se minuli s poetikou jinak kvalitního scénáře.
A tak pouze Vratislav Mikan přesvědčil. Jako autor, režisér i herec v jedné osobě. Kocour Pětivousek je milou hříčkou o tom, že pýcha předchází pád, a že v nouzi poznáš přítele. Na velmi jednoduché scéně, tvořené jen několika látkovými paravany  vystupují pouze tři herci a dvě výtvarně zdařilé loutky. Pětivousek- hraje ho V.Mikan, odchází z chaloupky babičky, protože už ho nebaví chytat myši, a chce se stát filmovým hercem. V lese je však konfrontován s drsnou realitou a díky své nafoukanosti málem zahyne ve spárech zlé lišky. Je mu naštěstí pomoženo kosem, a on se odvděčí za pomoc tím, že zorganizuje takovou akci, při které je naopak liška vyhnána z lesa. Principál souboru, jak už je jeho dobrým zvykem, píše své scénáře jako díla, která je třeba dotvořit znovu a znovu při samotných představeních v bezprostředním kontaktu s hledištěm malých dětí. A právě tato schopnost V. Mikana, ale i ostatních herců, vystupovat z postav, glosovat jejich jednání a také nenásilně zapojovat děti do příběhu a přitom příběh nerozmělnit, je devizou i této inscenace.
Šestnáctý ročník Radnického dráčku byl chudý jak na počet přihlášených inscenací, tak i na dobré divadelní počiny. Jednu raritu však přinesl. Soubor z Manětína po představení odjel a na seminář s porotou se tudíž bez omluvy nedostavil ani nevyslal žádného zástupce. Co k tomu dodat? Názor na jejich představení jsme nezměnili, takhle jsme alespoň nemuseli hledat slova, jak věcně pojmenovat to co jsme viděli. Ale kdo ví? V každém případě jsme byli připraveni o možnost říci souboru, že si přinejmenším vážíme oné velké práce, kterou věnoval přípravě své inscenace. A to doslova a do písmene.

Jaroslav Kodeš
Žádné komentáře
 
Děkujeme za vaší návštěvu