OCHOTNÍCI-ZC

Web o životě ochotnických divadel v regionu

AKTUALITY

Ondráček: Rád vzpomínám na zájezdy do Makova

Ondráček: Rád vzpomínám na zájezdy do Makova

Horažďovice - V Horažďovicích se od včerejšího dne koná XXVI. západočeská oblastní přehlídka činoherního a hudebního divadla

Nestor divadelních ochotníků Vlastimil Ondráček je u horažďovické přehlídky od začátku.
Nestor divadelních ochotníků Vlastimil Ondráček je u horažďovické přehlídky od začátku.
Autor: DENÍK/Ludvík Pouza

V Horažďovicích se od včerejšího dne koná XXVI. západočeská oblastní přehlídka činoherního a hudebního divadla. Jednou z duší, která tuto přehlídku od samého začátku připravuje, je karlovarský divadelník Vlastimil Ondráček, obětavý kulturní organizátor a funkcionář, který v letošním roce oslavil významné životní jubileum, a to krásných osmdesát let. Ani letošní přehlídka se v Horažďovicích bez jeho účasti neobejde.

„K divadlu jsem se dostal přes hudbu. Hrál jsem na harmoniku i housle. První divadlo jsem hrál jako malý kluk v dětském souboru. Byla to role cvrčka, a to právě kvůli těm houslím. Pak jsem hodně statoval – například v opeře Kolíne, Kolíne. Jako svazák jsem s kamarády hrával loutkové divadlo pro děti a přičichnul jsem i k činohře, a to hned ve dvou souborech najednou. V Jakubově jsem hrál v Našich furiantech Václava a ve Vojkovicích kde měli také soubor, Vocilku ve Strakonickém dudákovi,“ vzpomíná Vlastimil Ondráček.

Režírovat začal ve dvaadvaceti letech.

„Když mi bylo 22 let, myslel jsem si, že vím o režii všechno na světě, a tak jsem si sám vybral hru – byla to detektivka Vrah jsem já a já hru nejen režíroval, ale zároveň jsem i hrál detektiva. Detektivové samozřejmě kouří, a tak se celá vesnice tehdy chodila dívat na to, jak Ondráček kouří. Pak jsem režíroval Posledního muže a nebo Casanovo drama Stromy umírají vestoje,“ říká nestor divadelních ochotníků. „V roce 1962 jsem začal spolupracovat s karlovarským souborem Déčko. Tam jsem začínal s technickou pomocí u představení Přání sobotního večera. Dodnes si moc dobře pamatuji na krásné zájezdy ke Klatovům, do obce Makov. Tam měli přírodní divadlo a kino a žádná představení se neplakátovala. Měli tam totiž vysoký sloup a na něm čtyři žárovky, ty se rozsvítily a lidi se sjížděli a ptali se: “ Co je dnes, divadlo, nebo kino?“ směje se herec i režisér.

V Karlovarském Déčku působil nejprve jako technik, potom jako herec a režisér. Ve dvaadvaceti inscenacích hrál, šestadvacet jich režíroval a na třiasedmdesáti se podílel technickou pomocí.

V roce 1968 stál Vlastimil Ondráček u založení Svazu českých divadelních ochotníků. Řadu let byl předsedou západočeského SČDO a v současné době je jeho místopředsedou.

„Mám strašnou radost, že se setkávám s mladými na různých přehlídkách. Přál bych si, aby dělali to „Svoje“ divadlo, které já už třeba nemusím, ale na které chodí jejich diváci. V roce 1990 podle mého odhadu zaniklo 60 % amatérských divadelních souborů – osvětové besedy, závodní kluby atd. Teď myslím, že máme oproti době předrevoluční o takových 130 – 140 procent souborů víc, což je velmi cenné. Divadelní spolky vznikají na vesničkách i ve městech, ochotnické divadlo žije a bude žít – a to je hrozně dobře. Vždyť jen u vás na Klatovsku existuje celá řada souborů, které divadlem žijí. A že máte diváky na Klatovsku vycvičené, o tom svědčí i tradiční horažďovická přehlídka,“ konstatuje Ondráček.

Žádné komentáře
 
Děkujeme za vaší návštěvu