OCHOTNÍCI-ZC

Web o životě ochotnických divadel v regionu

AKTUALITY

Pár slov o Žlutickém divadelním létě

Oblastní přehlídka západočeských venkovských divadelních souborů nese název Žlutické divadelní léto a letos ve dnech 5. až 7. června se konal už 38. ročník. Do Žlutic tentokrát přijelo 7 souborů s šesti inscenacemi.
Nejprve se představil hostitelský soubor Žlutičan, který uvedl komedii z autorské dílny Jaromíra Břehového KAČENKY. Jak už jsme u tohoto osvědčeného žlutického dramatika zvyklí, jeho hry oplývají výbornými dialogy plnými humoru, sarkasmu a nápaditých slovních hříček. Příběh pěvecko-instrumentálního dívčího tria, jež klame už označením, neboť se jedná o ženy spíše zralého věku, se odehrává v zákulisí sálu s oslavou zaměstnankyň jakéhosi podniku s majitelem ze zahraničí. Hlavním tématem jsou malé podvůdky se smlouvami za účinkování, které však přerůstají do korupčních malérů, okořeněných totálním uměleckým úpadkem i trapnou erotikou až do trpkého konce. Je škoda, že autor svůj text nerealizoval s patřičným režijním důrazem na pointaci situací a s většími nároky na charakterizační odlišení jednotlivých postav. Inscenace zůstala značně daleko za nadějemi, jež vzbuzovala dramatická předloha.
Dětskému publiku byla určena POHÁDKA Z KOŠÍKU, na níž kooperovaly dva soubory: M+M Hranice a Podividlo ažažAš. Režisér a hlavní protagonista Vratislav Mikan tentokrát sáhl po předloze Luďka Horkého (námět J. Chalupa), jež vyhovuje jeho mnohokrát prověřeným inscenačním postupům. Úryvky pohádkových motivů jsou spíše záminkou k rozehrávání dětské představivosti, která je umocněna drobnými úkoly, jež plní (a ve Žluticích s náramnou chutí!) sami malí diváci. Přistoupíme-li na tuto formu leporela, jež pouze využívá divadelních prvků aniž by budovala dramatický oblouk, pak nám snad bude jedině vadit nedotaženost ve výtvarné složce.
Spolek divadelních ochotníků z Radnic nabídl klasiku. Shawův PYGMALION je sice jevištně dosti frekventovanou komedií, ale vyžaduje jasný režijní výklad, především v postavě Lízy Doolittlové a jejího vztahu k učiteli Higginsovi: proměna holky z ulice v dámu velkého světa není jen vnější kostýmovou záležitostí, ale především klade důraz na vnitřní proměnu sebevědomé ženy. Nevýraznost této proměny pak byla v pozvolně rozvíjeném ději málo podpořena ostatními postavami hry s výjimkou otce Doolittla, kterého se smyslem pro detail slova i gesta hrál sám režisér René Keller.
ČAROKRÁSNÁ ŠEVCOVÁ, erotická fraška Federika Garcíi Lorky v úpravě režisérky Aleny Svobodové může být považována za dramaturgický objev i velký příslib. Textová úprava zajímavě zdůrazňuje úlohu sboru městských drben. Ty nemohou pochopit překrásnou ženu, která - ač obletována všemi muži - zachovává věrnost manželovi, byť ten bláhově utekl před její vášní. Zajímavé by bylo téma nekonvenční ženy v prudérní společnosti, ale to se ztrácelo na značně nepřehledné simultánní scéně v pouhých náznacích vášní jak milostných, tak zlobně závistivých. Pak také byla nechtěně potlačena hudební stránka (jakési stručné písňové glosy), jež mohla vnést potřebný dramatický vzruch i citovou šíři.
Občas býváme zaskočeni přemírou tzv. bulváru v repertoáru ochotníků, ale protestujeme pouze ve chvíli, kdy se jedná buď o nekvalitní textovou předlohu, nebo když inscenátoři nenaplní požadavky žánru. Ve Žluticích jsme viděli dva bulvární tituly (byť velice odlišné dobou vzniku, tématem i žánrem), a přesto jsme oba soubory mohli pochválit.
Soubor MKZ z Horšovského Týna uvedl MANŽELSTVÍ NA DRUHOU osvědčeného francouzského klasika Georgese Feydeaua. Tento vaudeville patří do raných děl svého autora (napsal jej spolu s M. Desvalliérsem) a zachází poněkud volněji s motivy, ale nepostrádá onu okouzlující bláznivost v propletenci manželů, nevěst, tchýní i milenců. Režisér Václav Kuneš upravil text a domyslel některé motivy, ale především přesně stanovil styl charakteristiky postav a gradování jednotlivých situací. Všechny představitele celé galerie postav vede k přesnosti v použití hereckých prostředků, k výrazné charakterizační zkratce i rozehrání působivých mizanscén. Soubor se mu za toto úsilí odměňuje řadou kreací v bohaté škále hereckých prostředků a v obdivuhodné souhře. Nelze pominout jednoduché a vkusné vyřešení scény a především pečlivě zvolenou a přesně charakterizující kostýmní složku i náležitý hudební doprovod. Tato inscenace byla nominována do národní přehlídky venkovských souborů Krakonošův podzim 2009.
NATĚRAČ Donalda Churchilla je víceméně erotickou fraškou z lepších kruhů naší současnosti, avšak soubor MLASK z Manětína zvolil cestu lehké nadsázky až sebeironie. Především Lenka Šimůnková si v hlavní ženské postavě po celou hru udržuje výrazný nadhled nad svou postavou, a to nejen ve slovním sdělení, ale i v gestické charakterizaci. Škoda, že dva další protagonisté v druhé polovině komedie chvílemi podléhají vnějškovité komičnosti a ze stylizace přecházejí k všeobecné komice. Přesto lze o inscenaci Manětínských mluvit jako o zdařilém pokusu o zábavné divadlo, neboť se divákům nabízí hodinka inteligentních komediálních nápadů, aniž by byla překročena míra vkusu, ač se hraje o manželské nevěře a sexu.
První červnový víkend ve Žluticích sice propršel, ale sluncem nám byla laskavost a péče hostitelů ze Žlutičanu, k nimž patří i starosta města. Dramaturgie přehlídky potěšila. Herci dělali, co mohli. Jen kdyby ještě přitvrdily ruce režisérů! 

Rudolf Felzmann
Žádné komentáře
 
Děkujeme za vaší návštěvu