OCHOTNÍCI-ZC

Web o životě ochotnických divadel v regionu

AKTUALITY

Svět loutek stále láká diváky

Pátek co pátek přicházejí děti do Husova sálu sokolovny v Sušici na klasické české pohádky. Zájem dětí i dospělých je stále značný.

„Loutkářský odbor Tělocvičné jednoty Sokol Sušice byl založen z popudu Jana Sedleckého 1. února 1920. Tehdy se on se svými přáteli Karlem Ciplem, Františkem Fořtem a Josefem Langhamerem složili a zakoupili Alšovo loutkové divadlo od firmy Münzberger v Praze – Žižkově. 4. prosince 1929 pak sehráli své první veřejné představení,“ popisuje historii souboru současný principál Bohumil Krutiš.

Byli zakázaní

Soubor ve své historii však neměl na růžích ustláno. V roce 1939 začala být činnost loutkářů omezována. Cenzura zakazovala hrát celou řadu českých pohádek.

Na jaře 1941 byla činnost zastavena z důvodů rozpuštění TJ Sokol. Divadlo bylo rozebráno a uschováno i s finanční hotovostí. Přesto se nepodařilo ukrýt vše, a tak byl zničen archiv, kronika, některé kulisy a rekvizity divadla. Vše bylo znovu obnoveno až po válce.

„Přítrž našemu hraní udělal rok 1948 a pak v roce 1951 i smrt zakladatele souboru Jana Sedleckého. Naštěstí divadlo převzal jeho syn Vladimír Sedlecký, který pak soubor vedl 41 let. Doplněn byl znovu archiv a dokoupeno bylo i mnoho her a loutek. V roce 1991 se ustavující schůzí loutkový soubor vrátil zpět pod křídla TJ Sokol Sušice,“ pokračuje Krutiš.

Po Vladimíru Sedleckém stanul v čele souboru v roce 1998 Arnošt Faic. Ten před třemi lety přenechal pomyslné žezlo vedení současnému principálovi Bohumilu Krutišovi, i když se stále aktivně činnosti v souboru věnuje, a to nepřetržitě od roku 1945.

Současnost

„V současné době má náš soubor patnáct členů. Divadelní sezona trvá vždy od října do března. V každé sezoně pak uvádíme zhruba dvanáct pohádek. Na repertoáru má soubor ale přes padesát her, které pravidelně střídá. Jednou za rok máme novou divadelní premiéru,“ říká další duše loutkářů Jaroslava Prajerová.

Sušičtí loutkáři nehrají moderní hry, zůstávají u staré osvědčené klasiky. Mnohé hry si i sami napsali.

„Na představení chodí v průměru kolem sta i více diváků. Do Husova sálu se všichni v pohodě vejdou a všichni dobře uvidí. Naše loutky jsou totiž 60 cm vysoké. Většina z nich jsou ty staré, původní, na které se zakládající členové souboru tenkrát skládali. Mnohé rekvizity i kulisy jsou novější, některé z nich vyráběl pan Faic,“ pokračuje ve vyprávění Prajerová.

Hraji už 40 let

Průměrný věk členů souboru je 55 let. „Přišlo pár nových mladých tváří, za které jsme moc rádi. Ráda sleduji jejich začátky a vzpomínám na doby, kdy jsem se k loutkám sama dostala. Věříte, že za roku budu hrát už čtyřicet let? K tomuto koníčku jsem se dostala náhodou. Loutkáře jsem tenkrát oslovila ke spolupráci na nějakém dětském dnu, kde slíbili, že vystoupí. Hra ale nemohla začít, chyběla jim jedna členka na mluvení, a tak jsem musela zaskočit. Bylo to v pohádce Hanička a baba Jaga. Tehdy jsem mluvila Haničku. A to způsobilo, že jsem v souboru už zůstala,“ dodala členka souboru Jaroslava Prajerová.

Žádné komentáře
 
Děkujeme za vaší návštěvu