OCHOTNÍCI-ZC

Web o životě ochotnických divadel v regionu

AKTUALITY

Z divadelní tradice v Pačejově


Pačejovští ochotníci v roce 1958
Pačejovští ochotníci v roce 1958
Autor:

Pačejov - Nejstarší zachované písemné doklady o ochotnických začátcích v Pačejově jsou uvedeny v „Zápisníku o schůzích dobrovolného hasičského sboru v Pačejově“, ze kterých vybíráme následující informace. Hasičský sbor v Pačejově byl založen roku 1909. Od té doby se začal v obci projevovat vliv hasičů také na kulturním dění. Hasiči pořádali taneční zábavy, věnečky, hasičské bály a další akce.

Tyto zábavy začali zpestřovat drobnýmí divadelními kuplety ochotníci, kteří v obci působili při hasičském sboru, a tak veškeré akce v Pačejově pořádané začaly být velmi oblíbené mezi širokou veřejností. To přinášelo i tučné finanční zisky do hasičské pokladny. Na výborové schůzi sboru 3.11.1912 se hasiči usnesli, že pořídí pro svá divadla spolkové jeviště. Plátno a kulisy zakoupili od firmy Frant. Ziegelhcinz z Přerova .Nabídka se jim zdála být výhodná, zvláště při placení v hotovosti. Hasiči však měli v hotovosti pouze 35 Kč, a tak byl požádán „slavný obecní výbor Obce Pačívské‘‘ o půjčku obnosu 330,- korun s tou podmínkou, že dluh bude obci splácen. Herci našli podporu také u zástupce horažďovického velkostatku, který věnoval dříví na podium.

Jako stálý režisér divadla byl určen učitel Gustav Barborka, který se již v minulosti osvědčil. V následujícím roce 1913 byl ustanoven z řad členů takzvaný zábavný výbor, který dostal pravomoc ručit za vyúčtování výloh spojených s divadlem. Šlo o zajišťování poštovného, nákup divadelních her a výběr her pro studování, nákup potřeb pro maskování, zajištění pití ochotníkům a další nezbytné výdaje. Čistý zisk ze všech představení byl odevzdáván do pokladny sboru. Další příjem měli hasiči z toho, že své jeviště začali půjčovat ostatním spolkům v obci, ale i v okolí. Velice opatrně se ale rozhodovalo, zda bude žádosti o zapůjčeni vyhověno, a jak vysoký bude poplatek. Také byla stanovena podmínka, že se jeviště před každým půjčením i při vrácení prohlédne a případné poškození dotyčný uhradí. Ze záznamů tak víme, že panu Švarcovi bylo jeviště půjčeno za poplatek 40,- korun, spolku Lidumil z Olšan, který požádal o zapůjčení, byl určen poplatek 80,- korun, pan V. Sluka z Jetenovic uhradil za část jeviště 20,- korun, učitelskému sboru pro hru „Pro tatíčka prezidenta“, bylo zapůjčeno třeba zdarma.

Začal se psát rok 1920. Jednatel sboru a zároveň režisér učitel Gustav Barborka na schůzi oznámil, že divadelní hry, které ochotníci sehráli, vynáší. Konstatoval: „Dnes jest již viděti, že jeviště bylo včas pořízeno a že se vyplácí.“ I ochotníci byli postupně vybavováni. Pro jejich potřebu byla zakoupena kniha Lidové kroje československé, chybějící paruky, kroje, hlavně pro muže, a líčidla. Začalo se také jednat o spojení divadelního odboru hasičského sboru se sborem Lidumil z Olšan. Následkem úředních nařízení byly totiž omezovány zábavy i divadelní představení. Proto oba vedle sebe působící spolky došly vzájemně k názoru, že by bylo ku prospěchu obou organizací, aby se divadelní představení vzájemně podporovala, a také, aby se představení vzájemně nekřížila. „A poněvadž jeviště jest tu proto, aby se ku hraní užilo, neváhám tuto věc doporučiti. Jeviště tím neutrpí, bude–li státi tam nebo tam,“ řekl tehdy Gustav Barborka. Tím bylo usneseno, že se hasičské jeviště propůjčí, kdykoliv ho bude Lidumil potřebovat. Náhrada se stanoví podle výdělku.

V lednu 1921 Sbor dobrovolných hasičů v Pačejově postavil jeviště ve škole a tam sehrál veselohru „Růžová pouta“ s hudbou pana Holuba z Velešic. Stalo se však, že Karel Sluka, který byl obsazen do hlavní role, se těžce roznemohl a tak bylo představení ohroženo. Přátelskému hasičskému sboru do Velešic bylo jeviště zapůjčeno zdarma, avšak za ztracené věci musel uhradit 10 korun.

Na začátku roku 1922 byla zahrána divadelní hra ,,Žabec“. Současně nacvičovaly divadelní pohádky děti ve škole. Hrály převážně ve školním kabinetě. Byly to například divadelní hry „Dráteníček“, „Dopis prezidentovi“, „Za život do nebe“ a „Nanynka z Týnce“.

Rokem 1925 divadelní nadšení v Pačejově nějak ,,usnulo“. Důvody jsou nejasné. V roce 1926, kdy začal psát první kronikář, řídící učitel Karel Stuchl, obecní kroniku, obohatil další písemné zmínky o zdejších ochotnících. Na Boží Hod 25. 12. 1927 odpoledne sehráli ochotníci po dvouleté přestávce divadelní hru od Skružného ,,Ptačí mozky“. Hru režíroval učitel a zároveň jednatel sboru Karel Stuchl. Na oslavy 10letého trvání republiky ochotníci zahráli historickou hru ,,Lešetínský kovář“. Navzdory nepřejícímu počasí chuť ochotníků zahrát co nejlépe rostla. Také školní děti stále nacvičovaly divadelní hry. ,,Kašpárek na vandru“, ,,Honza v zakletém zámku“ později i „Kouzelný prsten“ nebo ,,Pro princeznu Svobodu“.

Roku 1931 v hostinci u Vaněčků předvedli ochotníci při hasičském sboru divadelní hru ,,Staří blázni“. Hru režíroval Karel Stuchl. Tehdy účinkovali: Vojtěch Levý, Josef Nešpor, František Behenský, František Jára, František Ševčík, Vojtěch Průcha, Anna Veringerová, Anna Buchtová a Marie Průchová. Nápovědu vykonával učitel zdejší školy František Filip. Vstupné činilo pro I. místa 4 koruny, II. místa 3 koruny a k stání 2 koruny. Čistý výnos z tohoto divadla činil 262,40 korun. Z výnosu věnoval sbor škole 100 korun na zakoupení šicího stroje, jako součásti výuky.

28. říjen 1936 byl oslaven za účasti všech spolků. Místními ochotníky byla sehrána divadelní hra ,,Ryba a Host“. Výsledek divadla morálně i finančně byl velmi dobrý. Zdejší škole bylo věnováno 100 korun na zakoupení hodin a zbytek výtěžku byl určen pro připravovanou stravovací akci. Tato divadelní hra byla sehrána ještě v Těchonicích a v Maňovicích. Z výtěžků mohla být pořádána pro chudé děti stravovací akce po dobu dvou měsíců. Čtyřicet dětí dostávalo půl litru polévky denně.

Tento rok bylo nutné také obnovit malbu na dekoracích jeviště. Tato práce byla svěřena malíři Evženu Trunečkovi. V lednu 1937 bylo sehráno školními dětmi divadlo ,,Obr a Paleček“. V prosinci téhož roku byla na repertoáru divadelní hra ,,Jízdní hlídka“. Příjem činil 533,70 koruny, vydání bylo 217,20 korun. Místním dětem bylo věnováno 100 korun a ještě zbylo 216 korun. Už v lednu 1938 nastudoval Evžen Truneček Prostějovský s ochotníky veselohru ,,Čárliho teta“. Na hasičské schůzi bylo konstatováno, že obecenstvo vychází sboru vstříc a pilně představení navštěvuje. Sbor tak získává finance na nákup potřebných hasičských pomůcek. Divadlo má také morální dopad.

Začala druhá světová válka. Přesto hasiči plánovali v tomto roce ještě mikulášskou zábavu s kuplety. Po válečných letech se ochotníci pustili znovu do nacvičování. Bohužel, nejsou známy žádné záznamy ani fotografie, pouze matná vzpomínka jedné z hereček paní Marie Cikánkové. Nejznámější hra byla ,,Naši furianti.“ Jednoho ze sedláků hrál Vojtěch Levý, jeho dceru Marie Holubová - Cikánová. Druhého sedláka Vojtěch Průcha čp. 27 , jeho syna Karel Průcha čp. 20. Premiéra se hrála v hospodě u Vaněčků. Divadla v Pačejově hrával také Buchta František, Chaluš František, Benedikt Matěj z Velešic, který v té době hrával také s ochotníky ve Velešicích, Milada Karešová, Kopáček Václav, Marie Reisingerová – Němečková, Božena Holubová – Průchová a další. Kromě divadelních her se nacvičovaly ve vsi dožínky, konopická, máječková a jiné slavnosti, které náležely k ročnímu období. Tyto akce se odehrávaly většinou ve dvoře větších hospodářů. Např. u Levých, u Průchů, u Hlaváčů ve Velešicích. Tato tradice se udržovala v pozdějších letech. Režiserem tehdy býval také Miloslav Barborka.

Přišla padesátá léta. Znovu se sešla parta lidí, kteří měli talent, stejné nadšení, chuť bavit sebe ale hlavně ostatní. Byli to lidé různého povolání, věku i místa bydliště. Divadelní dění se však posunulo o kousek dál, a to do Pačejova – nádraží. Odtud byla také většina ochotníků. Docházeli ochotníci i z Velešic, známý již ochotník Matěj Benedikt z Pačejova – vsi, Miloslav Barborka, Jaroslav Cikán, docházeli i z Olšan, například Václav Žitník, paní Vodičková a další. Dalšími ochotníky na Pačejovsku byli třeba manželé Divišovi, manželé Chasovi, Svoboda, Ceplecha, Barborka, Vondryska, Diviš Matěj, Petřík Jan, Benedikt, manželé Bendovi, manželé Kopáčkovi a již zmíněná Květa Půtová a další. Dnes z těchto herců již nikdo nežije. Jako poslední zemřela paní Kopáčková v září 2009.

Další kategorií ochotníků byla mladá děvčata, podle potřeby i nějaký ten chlapec. Děvčata zpívala, někdy i tancovala, zkrátka hrála třeba i vesnickou chasu. Byla to Dáša a Zdena Půtů, Hošková Anna, Barborková Jitka, Čadová Irena, Chasová Jarmila, Bendová Alena , Saláková Božena z Kvášňovic. Opomenout se nesmí muzikanti, kteří doprovázeli ochotnický soubor a bez kterých se žádné vystoupení neobešlo. Každý je znal ,vždyť hrávali na vesnických tancovačkách a bálech. Byl to například Šťastný Antonín, František Kába se svým ,,saksíkem“. Divadelním muzikantem býval Veringer, Zeman, Kašpar František, František Šiška. Ochotníci hostovali i v jiných vesnicích. V Oselcích, Olšanech, v Soběsukách. V roce 1957 se hrála ještě třeba slavná ,,Česká polka“, v roce 1958 ,,Pasekáři“. Také se hrála ,,Muzikantská Liduška‘‘. Hrály se estrády a další. Dne 18. prosince 1955 sehrály děti pohádku ,,O dvanácti měsíčkách‘‘. Pohádku s nimi nastudoval učitel školy Jan Petřík.

Ludvík Pouza, Božena Behenská

 

 
Děkujeme za vaší návštěvu