OCHOTNÍCI-ZC

Web o životě ochotnických divadel v regionu

AKTUALITY

V roce 1910 byla v Plzni Doudlevcích založena Jednota divadelních ochotníků, od roku 1975 divadlo nese název Propadlo. Soubor má za sebou bohatou divadelní činnost, v jeho řadách se vystřídala řada známých hereckých osobností, např.  v  80. letech se souborem několik let spolupracoval  Ladislav Pešek, který hrál  v Lucerně v roli vodníka Ivana, v Maryše Lízala. Poslední léta zde režíroval známý herec Jiří Samek, dlouhá léta charakteristickou scénografii vytváří plzeňský výtvarník  Jaroslav Pleskal. Posledních 30 let  bylo  Propadlo spjato  se jménem  herce a režiséra Štěpána Maroviče,  v rodinné tradici pokračuje v roli principálky jeho snacha Dáša Marovičová. Soubor pravidelně účinkuje v Divadle Dialog, též ho můžete vidět na festivalech a divadelních přehlídkách. 100 výročí své činnosti oslavil soiubor 10.dubna v  současné mateřské scéně.

Klatovsko – Jaro láká k novým divadelním premiérám.

Ilustrační foto

V těchto dnech se v Těchonicích na Plánicku reprízuje divadelní hra Tajemný hrad v Karpatech, kterou nastudoval a o minulém víkendu v premiéře uvedl ochotnický spolek Zmrzlík Těchonice. V plném zápřahu jsou také ochotníci ze Strašína, kteří uvádějí Figarovu svatbu a Sluhu dvou pánů, což jsou hry, které v premiéře uvedli v prosinci loňského roku a se kterými nyní brouzdají Klatovskem. Nové představení začali připravovat také ochotníci v Hradešicích, kteří si vybrali hru Blbec k večeři. Uvedena by měla být o hradešické pouti.

Také v Břežanech se pilně cvičí, aby se vše stihlo. „Letos slavíme 100 let ochotnického divadla. Proto při oslavách v červnu uvedeme naši hru Sluha dvou pánů a novou hru Rodina je základ státu představíme divákům až v létě,“ informoval principál Zbyněk Vodička.

Do premiéry sušického ochotnického divadla Schody zbývá posledních deset zkoušek a pak se obnovený soubor působící pod Městským kulturním střediskem v Sušici poprvé představí veřejnosti. Ochotnické divadlo se do Sušice vrátilo loni v červnu a v září se začalo s přípravou představení Limonádový Joe aneb Koňská opera.

„Ze začátku jsem se bála, že o divadlo nebude zájem, ale moc jsem se zmýlila. Sušice byla vždycky ochotnická, a tak se k nám spousty lidí hlásí a pomáhají nám. To je takový náš hnací motor,“ říká principálka souboru Zuzana Navrátilová.

Divadelní spolek v Sušici má čtyřicet členů, herců a hereček je ale jen třicet. Zbytek je orchestr a technický personál. „Chtěla jsem, aby si všichni zahráli, a tak jsem hledala hru s velkým obsazením. Využít jsem chtěla také toho, že mám v souboru hodně zpěváků a muzikantů. A k hudbě a zpěvu chci náš soubor i repertoár směřovat,“ pokračuje Navrátilová.

Všichni se do divadla pustili přímo po hlavě. Zkoušeli jednou týdně, nyní před premiérou dokonce dvakrát za týden. „Čím víc se premiéra blíží, tím jsme všichni nervóznější. Já ale svému souboru věřím,“ svěřila se principálka, která je sama zkušenou ochotnicí. Dodává také, že na prknech, která znamenají svět, se v Sušici představí v hlavních rolích například Radek Nakládal, Adéla Lučanská, Pavel Vinický, Zdeněk Smetana či Martin Výtovec.
Premiéra souboru je naplánována na 27. května od 19 hodin v sokolovně v Sušici. První repríza pak na 11. června od 19.30 hodin tamtéž.

„Nebudeme hrát jenom doma. Pojedeme do Strašína, Kašperských Hor ale i do Klatov. Každý kdo nás bude chtít vidět, bude mít možnost a na všechny diváky se už nyní těšíme,“ zve Navrátilová.

Sušice – Ochotnické divadlo v Sušici se připomíná již roku 1800, kdy se hrálo při Spolku lidumilném


Sušičtí ochotníci
Sušičtí ochotníci
Autor: Muzeum Šumavy

Ochotnické divadlo v Sušici se připomíná již roku 1800, kdy se hrálo při Spolku lidumilném, který byl ve městě založen z iniciativy městského děkana A. Fialky, magistrátního rady A. Růžičky, městského lékaře O. Toonera, lékárníka H. Firbase a dalších. Tento spolek uváděl svá představení především ve prospěch založeného chudinského ústavu.

První divadelní představení se v Sušici směla hrát pouze německy. Přesto se museli herci a herečky potýkat s různými zákazy. V roce 1826 měli například studenti zamítnuto sehrání opery Hieronýmus Knicker. První české představení bylo sehráno až v roce 1831.

Až do velké přestavby radnice roku 1850 se hrálo v radní síni o rozměrech 9 x 11 m s kapacitou sálu 150 návštěvníků. Členem ochotnického spolku byl v té době J. A. Gabriel, student práv a přítel J. Kašky, který byl v Sušici velkým divadelním propagátorem a vydavatelem Klicperových a Tylových her. Tyl mu dokonce věnoval hru Paličova dcera. V roce 1845 pozval Gabriel Tyla na odpočinek do Sušice. Při této příležitosti ochotníci sehráli tehdy jeho novou hru Paní Marjánka, matka pluku.

V období Bachova absolutismu, v 50. letech 19. století, činnost Lidumilného spolku byla potlačena. Přesto se podařilo získat povolení na některé hry, a tak od konce listopadu 1865 do února 1866 bylo sehráno hned pět představení. Poté byla činnost přerušena pruskorakouskou válkou v roce 1866.
V roce 1867 byla sehrána představení Líčidlo a Koleda. Ochotníci spolku lidumilného sehráli roku 1868 hry Mlynář a jeho dítě, Doktor Robin, Tři faraonové. Po delší přestávce pak roku 1872 Pan domácí, Pan profesor se oženil, Hadrník pařížský, Zločin na nábřeží, roku 1873 Pán a správce. Činnost spolku dál pokračovala s různými přestávkami. Oživena byla opět v roce 1866. Ochotníci se tehdy sešli v místnostech Řemeslnické besedy a zvolili si za ředitele A. Janského a A. Sedleckého. Tehdy se hrály hry Osudné narozeniny, Matčina píseň a další. Prvním představením v místnostech na poště byla hra Dva sirotci. Roku 1899 Lidumilný spolek zanikl. Na jeho tradici ale navazuje roku 1901 Spolek divadelních ochotníků, který uvedl například hry Třetí zvonění, Divoká kachna a tak. Tento spolek měl v roce 1905 stálé jeviště v hostinci, kde odehrál dvacet představení.

V 70. letech 19. století významně přispěli k rozvoji ochotnického divadla v Sušici tamní studenti. Ti roku 1873 uvedli v místnostech Čtenářské besedy sólové výstupy První diurnista, Starý a nový rok, Křepela v pokušení. Téhož roku byly uvedeny i hry Tak se chytají vrány a Slepý mládenec. Z těchto her byl výtěžek věnován na výstavbu pomníku J. Kašky. Roku 1887 studující vyššího gymnázia uvedli o svátcích hry Pan strýček a Jeden z nás se musí oženit V Řemeslnické besedě bylo roku 1844 připraveno představení Pan farář a jeho kostelník. Roku 1887 se budovalo nové jeviště a úprava dekorací v hotelu U koruny. Zařízení bylo propůjčováno i dalším souborům.

Divadelní spolek Besedy uvedl hry Básník sokem, Kříž u potoka, Zmatek nad zmatek, Děvče z Karlína a další. Působila zde i Jednota katolických tovaryšů, která roku 1895 uvedla hry Krupařovic Pepička, Mládí, Havlíček a další.

Od 90. let 19. století byl hlavním pořadatelem ochotnických divadel divadelní odbor Sokola. Ten divadlo hrál od roku 1892 ve prospěch výstavby sokolovny. Na repertoáru byly hry Ohnivá země, Mistr Jeroným a další. V té době spolek spolupracoval s místním rodákem K. Hrabým, divadelním malířem z Kolína nad Rýnem, který jim namaloval kulisy pro jeviště hotelu U koruny a zpracoval i návrh jeviště v chystané sokolovně. Roku 1907 pořádal Sokol hru Směry života v nastudování K. Želenského. Jen v letech 1892 – 1907 uvedl DS Sokol 40 her.

Sokolovna v Sušici byla dokončena těsně před vypuknutím 1. světové války. Po roce 1945 opět nastal velký rozvoj ochotnického divadla ve městě. Obnoven byl i divadelní spolek Sokola. V souvislosti s omezováním kulturní činnosti sokolských jednot a ovlivňováním pojetí her soubor po roce 1950 ve své činnosti ustává. Přesto ve městě divadlo hraje dramatický odbor TJ Tatran i Divadelní spolek Osvětové besedy. Hrály se hry Blázinec v Atom-baru, Kabaret z kufru, Mordová rokle, Lhář a další.


Pačejovští ochotníci v roce 1958
Pačejovští ochotníci v roce 1958
Autor:

Pačejov - Nejstarší zachované písemné doklady o ochotnických začátcích v Pačejově jsou uvedeny v „Zápisníku o schůzích dobrovolného hasičského sboru v Pačejově“, ze kterých vybíráme následující informace. Hasičský sbor v Pačejově byl založen roku 1909. Od té doby se začal v obci projevovat vliv hasičů také na kulturním dění. Hasiči pořádali taneční zábavy, věnečky, hasičské bály a další akce.

Tyto zábavy začali zpestřovat drobnýmí divadelními kuplety ochotníci, kteří v obci působili při hasičském sboru, a tak veškeré akce v Pačejově pořádané začaly být velmi oblíbené mezi širokou veřejností. To přinášelo i tučné finanční zisky do hasičské pokladny. Na výborové schůzi sboru 3.11.1912 se hasiči usnesli, že pořídí pro svá divadla spolkové jeviště. Plátno a kulisy zakoupili od firmy Frant. Ziegelhcinz z Přerova .Nabídka se jim zdála být výhodná, zvláště při placení v hotovosti. Hasiči však měli v hotovosti pouze 35 Kč, a tak byl požádán „slavný obecní výbor Obce Pačívské‘‘ o půjčku obnosu 330,- korun s tou podmínkou, že dluh bude obci splácen. Herci našli podporu také u zástupce horažďovického velkostatku, který věnoval dříví na podium.

Jako stálý režisér divadla byl určen učitel Gustav Barborka, který se již v minulosti osvědčil. V následujícím roce 1913 byl ustanoven z řad členů takzvaný zábavný výbor, který dostal pravomoc ručit za vyúčtování výloh spojených s divadlem. Šlo o zajišťování poštovného, nákup divadelních her a výběr her pro studování, nákup potřeb pro maskování, zajištění pití ochotníkům a další nezbytné výdaje. Čistý zisk ze všech představení byl odevzdáván do pokladny sboru. Další příjem měli hasiči z toho, že své jeviště začali půjčovat ostatním spolkům v obci, ale i v okolí. Velice opatrně se ale rozhodovalo, zda bude žádosti o zapůjčeni vyhověno, a jak vysoký bude poplatek. Také byla stanovena podmínka, že se jeviště před každým půjčením i při vrácení prohlédne a případné poškození dotyčný uhradí. Ze záznamů tak víme, že panu Švarcovi bylo jeviště půjčeno za poplatek 40,- korun, spolku Lidumil z Olšan, který požádal o zapůjčení, byl určen poplatek 80,- korun, pan V. Sluka z Jetenovic uhradil za část jeviště 20,- korun, učitelskému sboru pro hru „Pro tatíčka prezidenta“, bylo zapůjčeno třeba zdarma.

Začal se psát rok 1920. Jednatel sboru a zároveň režisér učitel Gustav Barborka na schůzi oznámil, že divadelní hry, které ochotníci sehráli, vynáší. Konstatoval: „Dnes jest již viděti, že jeviště bylo včas pořízeno a že se vyplácí.“ I ochotníci byli postupně vybavováni. Pro jejich potřebu byla zakoupena kniha Lidové kroje československé, chybějící paruky, kroje, hlavně pro muže, a líčidla. Začalo se také jednat o spojení divadelního odboru hasičského sboru se sborem Lidumil z Olšan. Následkem úředních nařízení byly totiž omezovány zábavy i divadelní představení. Proto oba vedle sebe působící spolky došly vzájemně k názoru, že by bylo ku prospěchu obou organizací, aby se divadelní představení vzájemně podporovala, a také, aby se představení vzájemně nekřížila. „A poněvadž jeviště jest tu proto, aby se ku hraní užilo, neváhám tuto věc doporučiti. Jeviště tím neutrpí, bude–li státi tam nebo tam,“ řekl tehdy Gustav Barborka. Tím bylo usneseno, že se hasičské jeviště propůjčí, kdykoliv ho bude Lidumil potřebovat. Náhrada se stanoví podle výdělku.

V lednu 1921 Sbor dobrovolných hasičů v Pačejově postavil jeviště ve škole a tam sehrál veselohru „Růžová pouta“ s hudbou pana Holuba z Velešic. Stalo se však, že Karel Sluka, který byl obsazen do hlavní role, se těžce roznemohl a tak bylo představení ohroženo. Přátelskému hasičskému sboru do Velešic bylo jeviště zapůjčeno zdarma, avšak za ztracené věci musel uhradit 10 korun.

Na začátku roku 1922 byla zahrána divadelní hra ,,Žabec“. Současně nacvičovaly divadelní pohádky děti ve škole. Hrály převážně ve školním kabinetě. Byly to například divadelní hry „Dráteníček“, „Dopis prezidentovi“, „Za život do nebe“ a „Nanynka z Týnce“.

Rokem 1925 divadelní nadšení v Pačejově nějak ,,usnulo“. Důvody jsou nejasné. V roce 1926, kdy začal psát první kronikář, řídící učitel Karel Stuchl, obecní kroniku, obohatil další písemné zmínky o zdejších ochotnících. Na Boží Hod 25. 12. 1927 odpoledne sehráli ochotníci po dvouleté přestávce divadelní hru od Skružného ,,Ptačí mozky“. Hru režíroval učitel a zároveň jednatel sboru Karel Stuchl. Na oslavy 10letého trvání republiky ochotníci zahráli historickou hru ,,Lešetínský kovář“. Navzdory nepřejícímu počasí chuť ochotníků zahrát co nejlépe rostla. Také školní děti stále nacvičovaly divadelní hry. ,,Kašpárek na vandru“, ,,Honza v zakletém zámku“ později i „Kouzelný prsten“ nebo ,,Pro princeznu Svobodu“.

Roku 1931 v hostinci u Vaněčků předvedli ochotníci při hasičském sboru divadelní hru ,,Staří blázni“. Hru režíroval Karel Stuchl. Tehdy účinkovali: Vojtěch Levý, Josef Nešpor, František Behenský, František Jára, František Ševčík, Vojtěch Průcha, Anna Veringerová, Anna Buchtová a Marie Průchová. Nápovědu vykonával učitel zdejší školy František Filip. Vstupné činilo pro I. místa 4 koruny, II. místa 3 koruny a k stání 2 koruny. Čistý výnos z tohoto divadla činil 262,40 korun. Z výnosu věnoval sbor škole 100 korun na zakoupení šicího stroje, jako součásti výuky.

28. říjen 1936 byl oslaven za účasti všech spolků. Místními ochotníky byla sehrána divadelní hra ,,Ryba a Host“. Výsledek divadla morálně i finančně byl velmi dobrý. Zdejší škole bylo věnováno 100 korun na zakoupení hodin a zbytek výtěžku byl určen pro připravovanou stravovací akci. Tato divadelní hra byla sehrána ještě v Těchonicích a v Maňovicích. Z výtěžků mohla být pořádána pro chudé děti stravovací akce po dobu dvou měsíců. Čtyřicet dětí dostávalo půl litru polévky denně.

Tento rok bylo nutné také obnovit malbu na dekoracích jeviště. Tato práce byla svěřena malíři Evženu Trunečkovi. V lednu 1937 bylo sehráno školními dětmi divadlo ,,Obr a Paleček“. V prosinci téhož roku byla na repertoáru divadelní hra ,,Jízdní hlídka“. Příjem činil 533,70 koruny, vydání bylo 217,20 korun. Místním dětem bylo věnováno 100 korun a ještě zbylo 216 korun. Už v lednu 1938 nastudoval Evžen Truneček Prostějovský s ochotníky veselohru ,,Čárliho teta“. Na hasičské schůzi bylo konstatováno, že obecenstvo vychází sboru vstříc a pilně představení navštěvuje. Sbor tak získává finance na nákup potřebných hasičských pomůcek. Divadlo má také morální dopad.

Začala druhá světová válka. Přesto hasiči plánovali v tomto roce ještě mikulášskou zábavu s kuplety. Po válečných letech se ochotníci pustili znovu do nacvičování. Bohužel, nejsou známy žádné záznamy ani fotografie, pouze matná vzpomínka jedné z hereček paní Marie Cikánkové. Nejznámější hra byla ,,Naši furianti.“ Jednoho ze sedláků hrál Vojtěch Levý, jeho dceru Marie Holubová - Cikánová. Druhého sedláka Vojtěch Průcha čp. 27 , jeho syna Karel Průcha čp. 20. Premiéra se hrála v hospodě u Vaněčků. Divadla v Pačejově hrával také Buchta František, Chaluš František, Benedikt Matěj z Velešic, který v té době hrával také s ochotníky ve Velešicích, Milada Karešová, Kopáček Václav, Marie Reisingerová – Němečková, Božena Holubová – Průchová a další. Kromě divadelních her se nacvičovaly ve vsi dožínky, konopická, máječková a jiné slavnosti, které náležely k ročnímu období. Tyto akce se odehrávaly většinou ve dvoře větších hospodářů. Např. u Levých, u Průchů, u Hlaváčů ve Velešicích. Tato tradice se udržovala v pozdějších letech. Režiserem tehdy býval také Miloslav Barborka.

Přišla padesátá léta. Znovu se sešla parta lidí, kteří měli talent, stejné nadšení, chuť bavit sebe ale hlavně ostatní. Byli to lidé různého povolání, věku i místa bydliště. Divadelní dění se však posunulo o kousek dál, a to do Pačejova – nádraží. Odtud byla také většina ochotníků. Docházeli ochotníci i z Velešic, známý již ochotník Matěj Benedikt z Pačejova – vsi, Miloslav Barborka, Jaroslav Cikán, docházeli i z Olšan, například Václav Žitník, paní Vodičková a další. Dalšími ochotníky na Pačejovsku byli třeba manželé Divišovi, manželé Chasovi, Svoboda, Ceplecha, Barborka, Vondryska, Diviš Matěj, Petřík Jan, Benedikt, manželé Bendovi, manželé Kopáčkovi a již zmíněná Květa Půtová a další. Dnes z těchto herců již nikdo nežije. Jako poslední zemřela paní Kopáčková v září 2009.

Další kategorií ochotníků byla mladá děvčata, podle potřeby i nějaký ten chlapec. Děvčata zpívala, někdy i tancovala, zkrátka hrála třeba i vesnickou chasu. Byla to Dáša a Zdena Půtů, Hošková Anna, Barborková Jitka, Čadová Irena, Chasová Jarmila, Bendová Alena , Saláková Božena z Kvášňovic. Opomenout se nesmí muzikanti, kteří doprovázeli ochotnický soubor a bez kterých se žádné vystoupení neobešlo. Každý je znal ,vždyť hrávali na vesnických tancovačkách a bálech. Byl to například Šťastný Antonín, František Kába se svým ,,saksíkem“. Divadelním muzikantem býval Veringer, Zeman, Kašpar František, František Šiška. Ochotníci hostovali i v jiných vesnicích. V Oselcích, Olšanech, v Soběsukách. V roce 1957 se hrála ještě třeba slavná ,,Česká polka“, v roce 1958 ,,Pasekáři“. Také se hrála ,,Muzikantská Liduška‘‘. Hrály se estrády a další. Dne 18. prosince 1955 sehrály děti pohádku ,,O dvanácti měsíčkách‘‘. Pohádku s nimi nastudoval učitel školy Jan Petřík.

Ludvík Pouza, Božena Behenská

 

Klatovsko – Slavnou divadelní tradici mají i v dalších obcích Klatovska. V dnešním díle putování za divadelními ochotníky se vypravíme do Nedanic, Radkovic u Měčína, Bíluk a Červeného Poříčí.

Ilustrační foto
Ilustrační foto
Autor: DENÍK/Ludvík Pouza

Záznamy se dochovaly jen skromné, v kronikách sborů dobrovolných hasičů nebo ve vyprávění pamětníků.

V roce 1905 byl v Radkovicích u Měčína založen sbor dobrovolných hasičů, při kterém z popudu učitelstva vznikl i divadelní odbor, který pořádal řadu představení. Nejprve však na jevišti, které si půjčovali ze sousedního Měčína. Jedno z prvních představení hasiči sehráli 26. prosince 1908. Z výtěžku tohoto představení bylo pak zakoupeno jeviště nové. Druhé představení 12. 4. 1909 se hrálo již na vlastních prknech. Divadlo se v Radkovicích hrávalo pravidelně. Uvedeny byly hry Pytlákova schovanka, Oči pod závojem, Světlo jeho očí, Šotek – diblík z hor, Jan Cimbura, Kříž u potoka, Holoubek, Paní Marjánka, matka pluku, Naši furianti, Bílá nemoc, Muzikantská Liduška.

Nacvičování her organizovali učitelé, hru Kde domov můj pak nájemce hostince Ruprecht. V roce 1959 sehrávali v Radkovicích hru Naši furianti. V Nedanicích se divadlo hrálo také pod hasičským sborem. Ten byl založen v roce 1929. Od samotného začátku se však věnoval i kulturní činnosti, která byla přínosná pro sborovou pokladnu. Proto hasiči pořádali pravidelná ochotnická představení. V prosinci roku 1931 byl na členské schůzi hasičů podán návrh na zřízení vlastního jeviště, které bylo již 20. ledna 1932 zhotoveno, a zadána byla malba dekorací a opony malíři Netalovi z Klatov. Dne 7. března 1932 bylo vše hotovo. Na oponě byl vymalován pohled na náves v obci Nedanice s kapličkou a dnes již zbořenou chalupou č.p. 11. Celkové náklady na zřízení tohoto jeviště činili 3 360 korun. Z her, které ochotníci sehráli, jmenujme například Černý vlk (1935), Moje teta, tvoje teta (1942), Poslední soud (1942), Prodaný dědeček (1944) a Skřivánek (1947).

Na počátku druhé světové války se hrávalo divadlo i v Bílukách. Zde divadlo organizovala skupina Národního souručenství. Zpočátku si půjčovali jeviště ze sousedních Petrovic, později si mladí herci pořídili jeviště i dekorace vlastní.

Opona byla zakoupena za tisíc korun z obce Klášter u Nepomuka. Pět set korun dal sbor dobrovolných hasičů a pět set korun místní organizace Národního souručenství. Hrála se například hra Černý kříž v poli. Po roce 1942 soubor zanikl.

V Červeném Poříčí se hrávalo divadlo při Dělnické tělocvičné jednotě. Podle záznamů z minulosti obce víme například, že při odhalení pomníku obětem 1. světové války 18. září 1921, sehráli členové dělnické společnosti ochotníků divadelní představení s názvem Závěť. Zisk z představení byl věnován na zaplacení pomníku, který postavila firma Petr Kripner z Přeštic. Šestého prosince 1930 zahráli členové DTJ u „Velešů“ představení Počkej, ty budeš litovat. V říjnu 1937 sehráli žáci a žačky z DTJ hru Boženy Hůlkové Tatíčkovy děti. Za velké účasti diváctva sehráli ochotníci 9. dubna 1939 hru U panského dvora a Pan Breburda zanáší. Sehrána byla i hra Kamizola zelená. V roce 1945, hned po osvobození obce, uspořádali divadelní představení pro obyvatele Červeného Poříčí američtí vojáci
Divadelní léto pod plzeňským nebem III
Carlo Gozzi: Král jelenem

Tým úspěšného festivalu „Divadelní léto pod plzeňským nebem“ vybral pro nadcházející třetí ročník opět nový titul – italskou komedii „Král jelenem“ autora Carla Gozziho. Inscenace bude stejně jako v předchozích letech „ušita na míru“ některému ze zajímavých zákoutí historického centra Plzně. Premiéra se tradičně chystá na konec června, reprízy pak na první týdny července.

„Oporou hereckého týmu se opět stanou známé tváře z plzeňských divadelních jevišť, podpořené pražskými posilami, ať již těmi, které naši diváci znají, ale i naprosto novými tvářemi. Kompletní obsazení bude potvrzeno nejpozději do poloviny dubna. Režie inscenace se opět ujme Vilém Dubnička, stejné zůstává i hlavní jádro realizačního týmu,“ říká k připravované inscenaci Král jelenem produkční Marcela Mašínová.

Po inscenacích Don Juan v roce 2008 a Revizor v roce 2009 zpestří začátek léta v Plzni opět komedie, která patří ke světové divadelní klasice.

„Rádi bychom také zopakovali několik repríz Gogolova Revizora na náměstí Republiky před radnicí,“ dodává k III. ročníku festivalu režisér Vilém Dubnička. „Úspěchy naší loňské inscenace nás velmi potěšily. Revizor se stal Kulturní událostí roku 2009 (dle hlasování čtenářů Sedmičky) a získal i Cenu kandidatury Plzně na titul Evropské hlavní město kultury 2015 pro projekt, který obdržel nejvíce hlasů v internetovém hlasování.“

Spolupořadatelem projektu je opět Statutární město Plzeň – kandidát na titul Evropské hlavní město kultury 2015, koproducentem Divadlo Alfa, hlavními partnery pak Integrovaná střední škola živnostenská v Plzni a Plzeňské městské dopravní podniky.
Výběrová oblastní přehlídka činoherního divadla pro děti RADNICKÝ DRÁČEK
    Hlavními cíly přehlídky je podpora zájmu zabývat se divadelní tvorbou pro děti s náležitou vážností a odpovědností, a kultivace této oblasti divadelní činnosti. Prvořadým cílem je zvýšit kvalitu inscenací pro dětského diváka a hledání kvalitních textů, vyřadit
z jevišť brakovou a neseriozní tvorbu.

Místo konání:        Radnice – Kulturní dům U Růže
Termín konání:    15. – 16.května 2010
Uzávěrka přihlášek:    31.března 2010
Adresa k přihlášení:    Hana Šiková, 326 00 Plzeň, Habrmannova 41, tel. 605 200 065
            e.mail: hana.sikova@atlas.cz
Přehlídka zajišťuje výběr inscenací na národní přehlídku POPELKA v Rakovníku v listopadu 2010.

Horažďovice - Otázka pro HANU ŠIKOVOU, tajemnici Svazu českých divadelních ochotníků Plzeňského kraje

Tyjátr - Čarodějky ze Salemu
Tyjátr - Čarodějky ze Salemu
Autor: Jiří Jiřík

Jak dopadla letošní XXVII. západočeská divadelní přehlídka v Horažďovicích?

Byl to opravdu podařený ročník. Soubory předvedly to nejlepší ze svého umění. To také ocenila porota i diváci. Nejlépe si letos vedl soubor Divadlo jako host z Plzně, které uvedlo hru Ať žije Boucheon! Tento soubor získal nejen hlavní cenu přehlídky, ale i nominaci na Národní přehlídku do Děčína. Doporučení poroty do Děčína dostal také soubor Divadelní studio D 3 Karlovy Vary se scénickým čtením Komunismus. Cenu diváka a cenu Svazu českých divadelních ochotníků získal s přihlédnutím k inscenaci Čarodějky ze Salemu a za dosavadní přínos k rozvoji amatérského divadla v regionu domácí soubor Tyjátr Horažďovice. Dále byly předány ceny a čestná uznání za herecké výkony, dramaturgii a režii.

Výsledky oblastní přehlídky tradičního divadla v Horažďovicích

Čestná uznání za herecký výkon
Lenka Štěpáníková – Abigail Williamsová – Čarodějky ze Salemu
Petr Richter – Michal – Komunismus
Ivana Malatová – Marie Martinová – Hotel mezi dvěma světy
Lucie Tousecká - Mladší žena – V hodině rysa
Lucie Tomanová – Bianca – Dva muži v šachu
Petr Burian – Marcello – Dva muži v šachu
Miroslav Nový – Diego – Zlomatka
Stanislav Sajdl – za režii inscenace Zlomatka

Ceny za herecký výkon
Klára Šťastná – Mary Warrenová Čarodějky ze Salemu
Anna Ratajská - Alena – Komunismus
Iva Svítilová – Laura – Hotel mezi dvěma světy
Hana Franková – Starší žena – V hodině rysa
Pavel Bárta – Jacgues – Ať žije Bouchon!
Marie Muška Chmelíková – Odett- Ať žije Bouchon!
Jakub Klíma – Nicolas - Ať žije Bouchon!
Markéta Žáková – Miriam - Ať žije Bouchon!
Jana Kocifajová – Anna - Zlomatka

Cena za invenční dramaturgii inscenace Čarodějky ze Salemu
Karel Šťastný

Petra Kohutová – cena za úpravu a režii inscenace Komunismus

Gabriela Vašková – za režii inscenace Ať žije Bouchon!

Cena diváka
Tyjátr Horažďovice – Čarodějky ze Salemu

Cena SČDO
Tyjátr Horažďovice – s přihlédnutím k inscenaci Čarodějky ze Salemu za dosavadní přínos k rozvoji amatérského divadla v regionu

Hlavní cena
Divadlo Jako Host Plzeň - Ať žije Bouchon!

Doporučení na NP Děčín
Divadelní studio D 3 Karlovy Vary – Komunismus

Nominace na NP Děčín
Divadlo Jako host - Ať žije Bouchon!

Horažďovice - Úplnou novinku na prknech, která znamenají svět, zažili během letošní XXVII. západočeské divadelní přehlídky ochotnických souborů v Horažďovicích diváci, pořadatelé i porota. Divadelní studio D3 Karlovy Vary uvedlo scénické čtení Viliama Klimáčka Komunismus, které se souborem připravila Petra Kohoutová.

XXVII: Západočeská divadelní přehlídka Horažďovice 2010

Letos do Horažďovic vedle osvědčených souborů přijeli i nováčci.

„Byly to soubory Druhé nástupiště, což je mladý soubor z Plzně, Červený kohout, divadlo Jako host a třeba soubor Za Oponou působící při Stálé divadelní scéně v Klatovech. I žánrově byla přehlídka letos hodně bohatá, takže si určitě každý mohl vybrat. Zvláštní byla představení ProjekTyl, V hodině rysa a další. Zvláštní pozornost byla věnována i představení domácího souboru Tyjátr Horažďovice, který po komediích přišel s dramatem,“ pokračuje Mužíková.

„V této hře byla celá řada chyb, které vidíme z profesionálního hlediska, ale přesto jsme si z vašeho výkonu odnesli hluboký zážitek,“ ohodnotil výsledek horažďovických ochotníků předseda poroty, režisér František Laurin.

Letošní ročník byl opravdu západočeský.

„Konečně můžeme říci, že přehlídka v Horažďovicích je pro Plzeňský a Karlovarský kraj. Soubory z obou regionů byly hojně zastoupeny, což nás těší,“ pokračuje v hodnocení tajemnice přehlídky Hana Šiková.
Horažďovice – Dvacáté sedmé setkání západočeských amatérských divadelních souborů Plzeňského a Karlovarského kraje odstartovalo 11. března v Horažďovicích.

Tyjátr - Čarodějky ze Salemu
Tyjátr - Čarodějky ze Salemu
Autor: Jiří Jiřík

Celoroční výsledky své práce soubory předvádějí ve svatyni amatérského divadla v kulturním domě v Horažďovicích. Tento svatostánek přišel na svět 12. prosince 1964 a pro západočeské ochotnické soubory se otevřel v roce 1979, kdy se do Horažďovic přestěhovala západočeská, tehdy ještě krajská přehlídka činoherního divadla. Přehlídka před tím putovala po jevištích západočeského kraje. Například v roce 1963 se uskutečnila v Mariánských Lázních a putovala přes Klatovy, Ostrov, Nejdek a Kraslice.

Ti, kteří se v roce 1979 představili horažďovickému publiku, byli v souborech z Kraslic – s Horníčkovo hrou Malá noční inventura; Zbirožští přivezli Benedetiho Ustláno na růžích; Sokolovští Králíkovu Margaret ze zámku; DS Škoda Plzeň – Poláčkovo Hostinec u Kamenného stolu a nejčastější host přehlídky Divadelní studio D 3 Karlovy Vary s W+W+J Baladou z hadrů.

Na přehlídce bylo za těch 26 ročníků uvedeno celkem 140 inscenací českých i zahraničních autorů. Pokud mi vydavatel poskytne trochu prostoru, rád bych vzpomenul některé skvělé inscenace, které zpravidla postupovaly na národní přehlídky a Jiráskův Hronov, ba i na zahraniční festivaly. V roce 1979 to byla již zmiňovaná karlovarská (DS D 3) Balada z hadrů, v roce 1980 opět karlovarská inscenace bratří Čapků Ze života hmyzu, vítězné inscenace, které pokračovaly až na Jiráskův Hronov byly Třináct vůní Jana Schmidta a v roce 1983 opět karlovarská inscenace Šotolovo Kuře na rožni a v roce 1990 s inscenace Hodina mezi psem a vlkem Daniely Fischerové. V paměti diváků jistě zůstává zdařilá inscenace kraslického souboru Setkání s Veronikou Miroslava Horníčka z roku 1995, stejně tak z roku 1997 Radnická inscenace Obchodník s deštěm. Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko Oldřicha Daňka přivezlo karlovarské Déčko v roce 1998 a Rodinu Tótů horšovskotýnský soubor v roce 1999.

Nezapomenutelná inscenace Radnického souboru Kočičí hra v roce 2000, byla poslední inscenací přehlídky dvacátého století. Jednadvacáté století zahájil svoji zdařilou inscenací soubor Žumbera z Plzně, byla to Krausova hra Nahniličko. Karlovarští Déčkaři v roce 2003 přivezli a s úspěchem uvedli hru Karla Tachovského Mor (Boccacciovské variace). Velmi úspěšná byla Krvavá svatba F.G.Lorca sokolovského Divadla bez zákulisí v roce 2005. Mladé Studio Divadla Dagmar z Karlových Varů velice překvapilo svoji inscenací předních ruských autorů – Tichonov + Šolochov + Tolstoj po názvem Koně, stejně tak v roce 2008 antickou komedii Antigona. Rok 2008 byl plný úspěšných inscenací, např. vítězná inscenace plzeňského souboru SPODINA Ženitba a karlovarský Hugo Karas (D 3) . Plzeňská SPODINA reprezentovala české ochotnické divadl Ženitbou až v Asii. V loňském roce na 26 přehlídce zvítězila inscenace karlovarského Déčka rakouského autora Petera Turríni Nejbláznivější den (Figaro sem, Figaro tam).

Jsou krajské přehlídky, kde se porota bojí v prázdném sále, kam nezavítají ani kolegové hrajících souborů. Mezi ty nepatří západočeská přehlídka v současné době nazvaná západočeská oblastní přehlídka činoherních a hudebních souborů, zajišťující výběr inscenací na národní přehlídku Divadelní Děčín. V Horažďovicích se setkávají soubory Plzeňského a Karlovarského kraje, jejich členové sem jezdí nejen odvést svoji práci, ale i fandit svým kolegům. Je to velice vzácné setkání, všichni čerpají ode všech a to je ta nejvzácnější deviza horažďovické přehlídky. Velikou zásluhu na tom má nejen současný vyhlašovatel zpč. oblastních přehlídek Svaz českých divadelních ochotníků, ale hlavně místní pořadatelé tj. kulturní středisko, jehož opratě již několik let pevně drží Libuška Mužíková se svým kolektivem. Svůj podíl na zdárném průběhu přehlídky má i samotné Město Horažďovice a finančně přispívá nejen Plzeňský kraj, ale i Ministerstvo kultury ČR.

Nakonec mi připadá vhodné, kdybychom si všichni západočeští divadelníci působící na prknech, která znamenají svět, společně zazpívali „dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila…“ Jistě by se k nám přidali i horažďovičtí vděční diváci.

Vlastimil Ondráček, místopředseda Svazu českých divadelních ochotníků západočeské oblast
1  
..  
10  
..  
16  
17  
18  
19  
20  
..  
26  
 
Děkujeme za vaší návštěvu