OCHOTNÍCI-ZC

Web o životě ochotnických divadel v regionu

AKTUALITY

Sušice - Ve dnech 24.–26. 7. se na Santosu konaly již třetí divadelní slavnosti, pořádané plzeňským divadelním spolkem Jezírko.


Divadelní slavnosti v Sušici


„Trochu nás trápilo počasí, v pátek jsme kvůli dešti na patnáct minut přerušili představení, ale dohrálo se již za sucha. V sobotu bylo krásně na pohádku a odpoledne pršelo celý den, ale večer bylo představení v pořádku bez přerušení. I ohňostroj se konal,“ sdělila Deníku Hana Rendlová, jednatelka divadelního spolku.

Divadelní festival navštívilo celkem asi 400 diváků. Páteční večer patřil Snu noci svatojánské, v sobotu pak herci předvedli Renčínovu komedii Nejkrásnější válka.

Obě víkendová odpoledne pak patřila dětem. V sobotu byl pro ně připraven komponovaný program nazvaný Zvířátka, hostující hranický soubor potom sehrál veselou vodnickou pohádku a v neděli dětské představení Kdo si hraje, nezlobí.

„Jsme rádi, že to na Santosu ožilo,“ říká starosta Sušice Petr Mottl. „Chtěli bychom, aby zde vyrostla odpočinková zona. Již dnes zde noví nájemci pořádají rozmanité kulturní akce – koncerty, divadla, na řece vzniklo dřevěné molo k posezení. Do roku 2012 vy zde mohl vzniknout park. Oslovili jsme architekty a usilujeme o významný finanční příspěvek od nadace Proměny ocelářské rodiny Komárkových, která podporuje nápadité projekty.“

 Svazová konference SČDO se bude  konat v sobotu 19. září 2009 od 10,00 hodin v Kulturním domě v Libici nad Cidlinou.
Delegáty za zpč. oblast jsou členové stávajícího předsednictva svazu Hana Šiková a Vlastimil Ondráček. Dalšími delegáty byli  zvoleni Alena Svobodová, Milada Drápalová, Ladislav Synek, Ludvík Pouza, Petra Zoubková a Antonín Adámek.
Místo Antonína Adámka pojedel  Václav Kuneš, který je nominován na ocenění
29. června zasedalo v  Plzni naše Západočeské oblastní předsednictvi SČDO. To projednalo svazovou konferenci v Libici nad Cidlinou, doporučilo morární ocenění, projednalo vyúčtování zpč. Oblastních přehlídek 2009 a stav zaplacených členských příspěvků. Členové předsednictva dále projednali termíny oblastních přehlídek v divadelní sezóně 2009 -  2010.
Předána byla další ocenění
Morální ocenění byla předána na zpč oblastní přehlídce činoherního divadla v Horažďovicích 2009.  Zde byla udělena: Kolombína SČDO
Petře Zoubkové z Plzně a  Čestné uznání J.V.Klicpery  Petru Richterovi z Karlových Varů.
Morální ocenění bylo předáno také na zpč oblastní přehlídce Pohárek SČDO v Horšovském Týně 2009. Zde  Kolombínu SČDO převzala
Vlasta Langová z Horšovského Týna
Gratulujeme
Soubor divadelních ochotníků v Radnicích, Svaz českých divadelních ochotníků a Divadelní studio D3 Karlovy Vary, uspořádaly již šestnáctý ročník oblastní přehlídky činoherních divadelních souborů hrajících pro děti, s postupem na Popelku do Rakovníka.
V celém Západočeském kraji se letos do této přehlídky přihlásily pouze čtyři soubory. A tak malebné městečko Radnice v polovině května přivítalo ve svém kulturním sále DS Mlask z Manětína, který nastudoval muzikál Jana Susy a Jiřího Helekala Vodní pohádka,  DS M+M Hranice, který se představil s autorskou pohádkou pro nejmenší Vratislava Mikana Kocour  Pětivousek. Společný projekt uvedly DS Podividlo ažažAš  a DS M+M Hranice když nazkoušely Pohádky z košíku Luďka Horkého, a přehlídku uzavřel DS Jezírko z Plzně, který sehrál vlastní autorskou pohádku Michaely Kunešové Čarodějná škola.
Úroveň jednotlivých inscenací pokulhávala za minulým ročníkem. Prakticky až na představení Kocour Pětivousek se jednalo spíše o podprůměrné inscenace. Dvakrát byla na vině textová předloha a neinvenční režie, v případě Pohádek z košíku se inscenátorům stalo, že se minuli s poetikou jinak kvalitního scénáře.
A tak pouze Vratislav Mikan přesvědčil. Jako autor, režisér i herec v jedné osobě. Kocour Pětivousek je milou hříčkou o tom, že pýcha předchází pád, a že v nouzi poznáš přítele. Na velmi jednoduché scéně, tvořené jen několika látkovými paravany  vystupují pouze tři herci a dvě výtvarně zdařilé loutky. Pětivousek- hraje ho V.Mikan, odchází z chaloupky babičky, protože už ho nebaví chytat myši, a chce se stát filmovým hercem. V lese je však konfrontován s drsnou realitou a díky své nafoukanosti málem zahyne ve spárech zlé lišky. Je mu naštěstí pomoženo kosem, a on se odvděčí za pomoc tím, že zorganizuje takovou akci, při které je naopak liška vyhnána z lesa. Principál souboru, jak už je jeho dobrým zvykem, píše své scénáře jako díla, která je třeba dotvořit znovu a znovu při samotných představeních v bezprostředním kontaktu s hledištěm malých dětí. A právě tato schopnost V. Mikana, ale i ostatních herců, vystupovat z postav, glosovat jejich jednání a také nenásilně zapojovat děti do příběhu a přitom příběh nerozmělnit, je devizou i této inscenace.
Šestnáctý ročník Radnického dráčku byl chudý jak na počet přihlášených inscenací, tak i na dobré divadelní počiny. Jednu raritu však přinesl. Soubor z Manětína po představení odjel a na seminář s porotou se tudíž bez omluvy nedostavil ani nevyslal žádného zástupce. Co k tomu dodat? Názor na jejich představení jsme nezměnili, takhle jsme alespoň nemuseli hledat slova, jak věcně pojmenovat to co jsme viděli. Ale kdo ví? V každém případě jsme byli připraveni o možnost říci souboru, že si přinejmenším vážíme oné velké práce, kterou věnoval přípravě své inscenace. A to doslova a do písmene.

Jaroslav Kodeš
Oblastní přehlídka západočeských venkovských divadelních souborů nese název Žlutické divadelní léto a letos ve dnech 5. až 7. června se konal už 38. ročník. Do Žlutic tentokrát přijelo 7 souborů s šesti inscenacemi.
Nejprve se představil hostitelský soubor Žlutičan, který uvedl komedii z autorské dílny Jaromíra Břehového KAČENKY. Jak už jsme u tohoto osvědčeného žlutického dramatika zvyklí, jeho hry oplývají výbornými dialogy plnými humoru, sarkasmu a nápaditých slovních hříček. Příběh pěvecko-instrumentálního dívčího tria, jež klame už označením, neboť se jedná o ženy spíše zralého věku, se odehrává v zákulisí sálu s oslavou zaměstnankyň jakéhosi podniku s majitelem ze zahraničí. Hlavním tématem jsou malé podvůdky se smlouvami za účinkování, které však přerůstají do korupčních malérů, okořeněných totálním uměleckým úpadkem i trapnou erotikou až do trpkého konce. Je škoda, že autor svůj text nerealizoval s patřičným režijním důrazem na pointaci situací a s většími nároky na charakterizační odlišení jednotlivých postav. Inscenace zůstala značně daleko za nadějemi, jež vzbuzovala dramatická předloha.
Dětskému publiku byla určena POHÁDKA Z KOŠÍKU, na níž kooperovaly dva soubory: M+M Hranice a Podividlo ažažAš. Režisér a hlavní protagonista Vratislav Mikan tentokrát sáhl po předloze Luďka Horkého (námět J. Chalupa), jež vyhovuje jeho mnohokrát prověřeným inscenačním postupům. Úryvky pohádkových motivů jsou spíše záminkou k rozehrávání dětské představivosti, která je umocněna drobnými úkoly, jež plní (a ve Žluticích s náramnou chutí!) sami malí diváci. Přistoupíme-li na tuto formu leporela, jež pouze využívá divadelních prvků aniž by budovala dramatický oblouk, pak nám snad bude jedině vadit nedotaženost ve výtvarné složce.
Spolek divadelních ochotníků z Radnic nabídl klasiku. Shawův PYGMALION je sice jevištně dosti frekventovanou komedií, ale vyžaduje jasný režijní výklad, především v postavě Lízy Doolittlové a jejího vztahu k učiteli Higginsovi: proměna holky z ulice v dámu velkého světa není jen vnější kostýmovou záležitostí, ale především klade důraz na vnitřní proměnu sebevědomé ženy. Nevýraznost této proměny pak byla v pozvolně rozvíjeném ději málo podpořena ostatními postavami hry s výjimkou otce Doolittla, kterého se smyslem pro detail slova i gesta hrál sám režisér René Keller.
ČAROKRÁSNÁ ŠEVCOVÁ, erotická fraška Federika Garcíi Lorky v úpravě režisérky Aleny Svobodové může být považována za dramaturgický objev i velký příslib. Textová úprava zajímavě zdůrazňuje úlohu sboru městských drben. Ty nemohou pochopit překrásnou ženu, která - ač obletována všemi muži - zachovává věrnost manželovi, byť ten bláhově utekl před její vášní. Zajímavé by bylo téma nekonvenční ženy v prudérní společnosti, ale to se ztrácelo na značně nepřehledné simultánní scéně v pouhých náznacích vášní jak milostných, tak zlobně závistivých. Pak také byla nechtěně potlačena hudební stránka (jakési stručné písňové glosy), jež mohla vnést potřebný dramatický vzruch i citovou šíři.
Občas býváme zaskočeni přemírou tzv. bulváru v repertoáru ochotníků, ale protestujeme pouze ve chvíli, kdy se jedná buď o nekvalitní textovou předlohu, nebo když inscenátoři nenaplní požadavky žánru. Ve Žluticích jsme viděli dva bulvární tituly (byť velice odlišné dobou vzniku, tématem i žánrem), a přesto jsme oba soubory mohli pochválit.
Soubor MKZ z Horšovského Týna uvedl MANŽELSTVÍ NA DRUHOU osvědčeného francouzského klasika Georgese Feydeaua. Tento vaudeville patří do raných děl svého autora (napsal jej spolu s M. Desvalliérsem) a zachází poněkud volněji s motivy, ale nepostrádá onu okouzlující bláznivost v propletenci manželů, nevěst, tchýní i milenců. Režisér Václav Kuneš upravil text a domyslel některé motivy, ale především přesně stanovil styl charakteristiky postav a gradování jednotlivých situací. Všechny představitele celé galerie postav vede k přesnosti v použití hereckých prostředků, k výrazné charakterizační zkratce i rozehrání působivých mizanscén. Soubor se mu za toto úsilí odměňuje řadou kreací v bohaté škále hereckých prostředků a v obdivuhodné souhře. Nelze pominout jednoduché a vkusné vyřešení scény a především pečlivě zvolenou a přesně charakterizující kostýmní složku i náležitý hudební doprovod. Tato inscenace byla nominována do národní přehlídky venkovských souborů Krakonošův podzim 2009.
NATĚRAČ Donalda Churchilla je víceméně erotickou fraškou z lepších kruhů naší současnosti, avšak soubor MLASK z Manětína zvolil cestu lehké nadsázky až sebeironie. Především Lenka Šimůnková si v hlavní ženské postavě po celou hru udržuje výrazný nadhled nad svou postavou, a to nejen ve slovním sdělení, ale i v gestické charakterizaci. Škoda, že dva další protagonisté v druhé polovině komedie chvílemi podléhají vnějškovité komičnosti a ze stylizace přecházejí k všeobecné komice. Přesto lze o inscenaci Manětínských mluvit jako o zdařilém pokusu o zábavné divadlo, neboť se divákům nabízí hodinka inteligentních komediálních nápadů, aniž by byla překročena míra vkusu, ač se hraje o manželské nevěře a sexu.
První červnový víkend ve Žluticích sice propršel, ale sluncem nám byla laskavost a péče hostitelů ze Žlutičanu, k nimž patří i starosta města. Dramaturgie přehlídky potěšila. Herci dělali, co mohli. Jen kdyby ještě přitvrdily ruce režisérů! 

Rudolf Felzmann
1  
..  
10  
..  
22  
23  
24  
25  
26  
 
Děkujeme za vaší návštěvu