OCHOTNÍCI-ZC

Web o životě ochotnických divadel v regionu

KLATOVSKO

Klatovy

Klatovy žily kulturním a společenským životem od nepaměti. Škoda jen, že se na tyto doby nedochovalo mnoho záznamů a fotografií. Naštěstí mnoho cenných informací zachovali ve svých pracích Zajímavosti z historie Klatov od založení do konce roku 1939“ autor JUDr. Jiří Weinmamm a Databáze českého ochotnického divadla, ze kterých vybírám následující údaje:

První divadelní pokusy se v Klatovech datují již v druhé polovině 16. Století, kdy se zde hrávla především školní divadla. V letech 1636 – 1738  se připomíná v Klatovech divadelní činnost řádu jezuitů, kteří měli na svém repertoáru především biblické hry. Ty hrávaly ve farním kostele, na radnici a v jezuitské koleji.  Jedním z prvních dramatických projevů v Klatovech byla hra mladých allumní z jezuitské koleje, předvedená na náměstí v Klatovech pod názvem: O sloupu oblakovém, druhdy židům a nyní svátosti svítícím vojsku rakouskému po cestě do země svaté.

Další divadelní představení v Klatovech se hrála již od osmdesátých let 18. století, a to v radničním sále a v divadle zřízeném v I.poschodí v sále bývalého jezuitského semináře. Jako protireakce na germanizační snahy Marie Terezi  a Josefa II. a  snahy potlačit český život se tehdy objevovaly nesmělé pokusy povzbudit pocity češství.

První velké vítězství národní kultury v Klatovech je však spojeno se jménem J. K. Tyla. Skutečně české divadlo  se ale v Klatovech hrálo až od dvacátých let 19. století. J. K. Tyl hrál v Klatovech poprvé v roce 1829 s Hilmerovou společností.

Pak sem byl pozván také v září 1845, kdy  přijel se svým druhem Janem Kaškou a vlastní kočující společností.  13. září 1845  společnost provedla na jevišti divadla v bývalém jezuitském semináři činohru Paní Marjánka, matka pluku. Byla hrána česky a měla mezi klatovským publikem takový úspěch, že musela být opakována. Rozhodně měla tehdy mimořádný vliv na vědomí lidí, kteří si počali uvědomovat své češství i skutečnost, že Klatovy byly vždy české, byť zde byly v posledních desetiletích jen německé školy na úřadech se muselo mluvit německy a byť městská honorace podléhala nové módnosti mluvit mezi sebou německy, i když česky dobře uměla i rozuměla.

Hudební a divadelní život v Klatovech se v těchto letch rozvíjel zásluhou justiciára Leopolda Miechury, který se do Klatov přistěhoval v roce 1840. Byl nejen výborný hudebník ale i skladatel a dokázal kolem sebe sdružit nadšence umění. V divadelním sále bývalého jezuiotského semináře pořádal velké koncerty a dokonce řídil i orchestr při produkci Paní Marjánky, matky pluku.

V letech 1842 – 1849  se v Klatovech hrála ochotnická divadla zpravidla německy. Přesto víme, že v roce 1842 byly v semináři sehrány české hry Přítel v nouzi a 777. Roku 1844 to byly i Berounské koláče

Rovněž na klatovském děkanství se za hudbmilovného děkana Františka Jelínka hrála hudba oratorní i klasická.

             V době Bachova absolutismu v letech 1852 až 1867 docházelo i k určitému útlumu kulturního života, ale koncem šedesátých let národní obrození dostalo nové obrázky. Projevilo se to nejen v postavení češtiny na všech školách a při jednání městské správy, ale i ve spolkovém životě.

22. září 1866 byl založen spolek Měšťanská beseda se sídlem v objektu pobočky Živnostenské banky,později Měšťanské besedě (v Krameriově ulici), který měl pořádáním přednášek přispívat k probuzení národního uvědomění a budit zájem o národní literaturu. Již před tím, v roce 1861, vzniká pěvecký kroužek Šumavan. Oba spolky obyčejně vystupovaly společně.

Kolem roku 1868 hrávali v Klatovech aktivně divadlo i studenti.  Hry  Tři haléře a Zakleté srdíčko (1869) s dětmi secvičily i školské sestry de Notre Dame.

Roku 1869 v Klatovech vzniká spolek divadelních ochotníků, který však neměl dlouhého trvání.  M. Klička roku 1870 připravil například  operu Marie Potocká (Měchura).

V roce 1873 byl založen Zábavní a vzdělávací spolek Šumavan, který hrával U zlatého slunce až do 1. desetiletí 20. století.  Ten například v roce 1882 připravil scénický melodram Štědrý den (Měchura), ve kterém účinkovalo i 50 školních dětí a herci vystupovali v českých selských kostýmech, které byly sehnány v okolí Domažlic.  Roku 1888 hrála třeba Čtenářsko-zábavní beseda  hry Šotek a Svatojánská pouť, v sále vily Kučerovy.  Roku 1881 židovští studující secvičili představení ve prospěch Národního divadla.

V osmdesátých letech 19 století měli Klatovy osm tisíc obyvatel. Existovala zde celá řada  spolků, klubů a organizací. Bylo jich několik desítek  Uveďmě pro zajímavost jen některé z nich:  Spolek klatovských akademiků, Spolek klatovských akademiků Úhlava, Učitelský spolek, Okrašlovací spolek pro zkrášlení města, Místní odbor Matice školské, Národní jednota pošumavská, ochotnický spolek v Klatovech – Živnostenská beseda, Živnostenskořemeslnická beseda, Sbor dobrovolných hasičů, Spolek k podpoře chudých studujících, Sokol, tělocvičná jednota a další a další.

Roku 1878 byl v Klatovech obnoven Spolek divadelních ochotníků, který hrál například v roce 1879 operu Norma (Bullini), Sedlák Zlatodvorský (Birich-Pfeifferová) a v 70. – 80. letech  19. století pak řadu představení ve prospěch výstavby Národního divadla.

Roku 1895 ustanoven Spolek divadelních ochotníků Tyl. Při tomto spolku byl roku 1896 ustanoven i dámský odbor. Za deset let své existence spolek odehrál 51 představení, jeho řadami prošla stovka členů. V tomto spolku byly tahouny E. Menert, R. Zýka, K. V. Švejda, B. Weingärtner. Spolek pořádal přednášky, recitační večírky, zahradní a mikulášské zábavy, masopustní merendy, především v hotelu Grand.  Spolek měl na svém repertoáru například v roce 1906 hru Strakonický dudák. V roce 1919 byla například uvedena hra Paličova dcera.

 

Kde se hrávalo divadlo v Klatovech v minulosti

 

Prvním sálem kde probíhaly vystoupení ochotníků již od 18. století byl již zmíněný velký sál radnice, kde asi bylo menší podium. Dalším nejsterším stánkem kultury ve městě byl divadelní sál, který si zřídili již  v 18.století  klatovští po zrušení jezuitské koleje a semináře v I. patře, v místnosti bývalé spinky. Tam nejen probíhala první představení ochotníků a kočovných divadelních společností, ale i plesy a bály. Třetím významným divadelním sálem v Klatovech byl divadelní sál v hotelu Menšík, dnes kinosál, kde probíhala téměř všechny  ochotnická představení  ochotníků z Klatov, ale pravidelně tam vystupovaly i kočovné divadelní společnosti. Klatovy byly totiž proslulé u kočujících společností jako výborná štace divadla milovaného publika.

Významným kulturním stánkem v Klatovech byl od druhé poloviny 19. století sál hotelu Střelnice, kde bylo pouze podium. Byl centrem kulturní spolkové činnosti, od vystoupení souborů hudebních a pěveckých, tanečních, bálů a zábav.

Hojně využíván byl i sál restaurace Villa v Klatovech. Menší sál byl také v restauraci Živnostenská beseda, později nazývané podle kulturního spolku, který tam prováděl svou činnost, Měšťanská beseda.

Po otevření sokolovny v roce 1907 se převážná část kulturní a společenské činnosti v Klatovech přenesla do velkého a krásného sálu, kde bylo vybavené jeviště.

Nesmíme zapomenout také na již zapomenutý menší, ale krásný sál v hostinci U Koule, v zadním traktu hotelu Bílá Růže.

             V roce 1918 vyhořely zděné masné krámy, kde dnes stojí divadlo. Dne 3. prosince 1918 bylo ustanoveno družstvo pro zřízení divadelního domu v Klatovech. Rozhodnutím městské správy tam bylo postaveno krásné divadlo dostavěné a uvedené do provozu 8. září 1920. Od té doby bylo divadlo a jeho sál centrem veškeré hlavní kulturní činnosti ve městě. Jelikož měl krásné jeviště, odehrávala se tam všechna divadelní představení jak profesionálních, tak ochotnických souborů. Nedostatkem byl ale malý prostor pro divadelní zázemí. Bylo proto ustanoveno Družstvo občanů pro dostavbu divadla, které si vytklo za cíl  vybudovat v prostorách mezi divadlem  a hlavní školou budovu pro pomocné složky divadla. Pod hlavičkou tohoto družstva provozoval v Klatovech činnost nejznámější a nejvýznamnější ochotnický soubor DODD který sehrál v divadle bezpočet činoher pro dospělé a mládež.. Dosud v paměti starších občanů zůstávají nejznámější protagonisté tohoto kdysi slavého souboru:

Jan Škarda, Dr. Švarc, Ludmila Svátková, Karel Průcha, Oldřich a Helena Smolovi, Vladimír Bořánek, Antonín Šplíchal, Felix Černý, Antonín Průcha,Karel Adámek a další. K nim zákonitě patří František Vavřinec jako herec a hudebník a známý klatovský zpěvák Jan Matějíček a další.  Často v divadle hostoval i známý profesor Skupa se svým Spejblem a Hurvínkem.

Kromě DODD působilo v Klatovech několik dalších ochotnických spolků. Pro ilustraci si jmenujme některé z nich jako dramatický soubor DTJ, jehož vedoucím byl Jan Kroupa a který hrál v malém sále s podiem v hostinci na Nové Hospodě. Mimo to soubor měl i kroužek loutkového divadla.

V Klatovech provozovali ochotnická představení i studenti gymnázia, obdivovatelé Osvobozeného divadla. Hráli hry Voskovce a Wericha v sále u Menšíků, například Baladu z Hadrů, Rub a líc s nadšenými protagonisty Rudolfem Novýma Jaroslavem Štěpanovským.

V září 1936 bylo v Klatovech založeno nové dramatické sdružení Nová scéna.

            Ještě  i další kulturní události a aktivity obohatily v době první republiky kulturní život města. Pro zajímavost stojí zmínit například to, že ve dnech 15. května 1923 a 16. listopadu 1926 vystoupila v Klatovech dvakrát světoznámá pěvkyně Emma Destinová.

Ve dnech 21., 22., 24. a 25. Září 1929 byla v Klatovech v přírodním prostředí na sokolském stadionu provedena operetními herci Národního divadla za součinnosti ochotnických herců DODD a dalších, opera Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. Režii měl R. Císař, orchestr  měl 28  členů a pěvecký soubor čítal 38 členů. Podíleli se na něm členové souborů Sokol, Šumavan a Osvěta), baletní soubor měl 12 členů (členové Sokola pod vedením baletního mistra O. Stočese a primabaleriny Mil. Skřivanové, kteří tančili sóla). Představení mělo šest repríz a v představení jako hosté hráli i členové Městského divadla  v Plzni.

V roce 1934 postaveno bylo lesní divadlo.

 

Některé další divadelní soubory působíci v minulosti v Klatovech

 

1898 – Zábavní a divadelní spolek Barák. Na repertoáru byly hry: 1903 Paní Marjánka, matka pluku, 1906 Chyrleyova teta, Čest, 1908 Tvrdohlavá žena. Pořádal výlety do okolí, zahradní slavnosti, koncerty, taneční večery. Repertoár od klasických českých her po současné autory. Ve 30. Letech 20. Století pořádal týdenní vzdělávací čtvrtky, přednášky o divadla, recitace sólové a sborové. Od roku 1938 byl spolek členem ÚMDOČ. V letech 1939 – 1945 se řada členů zúčastnila odboje a zahynula.

1900 – Dělnický pěvecký a divadelní spolek Osvěta. Na repertoáru v roce 1901  Zlaté péro, 1904 Maryša ( režie K. Hostaš) a další.

Zábavní a dramatický odbor Sokola uvedl například roku 1902 hru Otec, 1906 Lucerna, 1910 Z  české domácnosti. Hrál i ženský odbor Sokola.

Divadlo hrál také Čtenářsko-ochotnický spolek, Merkur, Spolek obchodních příručích, Zábavní a vzdělávací spolek Klatovan, Sbor dobrovolných hasičů, Okresní sdružení republikánského dorostu, dramatický odbor Živnostenské strany a další.

V letech 1948 – 1957 působí v Klatovech Pošumavské oblastní divadlo (profesionální soubor existoval do roku 1963). 

Klatovští ochotníci  dále uvádí například v roce 1946 Královnu Dagmar, žákyně dívčí školy hru O Matce Vlasti. V letech 1948 – 1957 působil ve městě i dramatický koužek Vyšší rolnické školy, který vedl Antonín Chobot a Antonín Průcha. Na repertoáru byly hry: Prapor, Otec, Vesnice Mladá, Lakomec, Psohlavci, Zvoník u Matky boží, Kolébka, Sláva, Hadrián z Římsů, Hrátky s čertem, Srdce a kordy a další. Celkem asi 19 her.

Od roku 1963 působí v Klatovech Stálá divadelní scéna s vlastním souborem, který byl činný do sedmdesátých let.

V 60. letech 20. století zde působil Vojenský divadelní spolek Jaslo. Na repertoáru měl například hry: 1960 Taková láska, Chtěl bych se vrátit, Moje teta, tvoje teta, Bílá krev. 1962 Divadelní spolek ZK Klatovan – Je libo cigaretu, 1965 Neočekávaný host a další. 1968 vzniká DDT (Divadlo Dřímajících Telentů) které uvedlo například hry Krajina pod Řípem, Ze škamen. Hráli vlastní tvorbu a soubor vedl P. Bosák. Divadlo hrály i základní a střední školy ve městě

 Minulost loutkového divadla na Klatovsku

V českých zemích má dlouhou tradici vedle divadla ochotnického také divadlo loutkové. Významnou úlohu sehrálo loutkářství v době obrozenecké, kdy přispívalo k upevňování národního sebevědomí mezi obyvateli. Králem mezi loutkáři byl Matěj Kopecký, který předváděl bohatý repertoár. Na českém venkově působili příslušníci dalších slavných rodů. Na Klatovsku hrál loutkové divadlo v roce 1827 se svou společností Jan Wegschmied z Mlázov u Klatov. Měl také povolení k provozování technických kumštů, chůze po provaze, skokanství a gymnastických představení. Protože loutkářství bylo sezónním povoláním, kombinace divadla s ostatními disciplínami, například ranhojičstvím, trháním zubů, prodáváním lektvarů, houpačkami, kolotoči nebo zvěřincem dopomáhala k lepší obživě.

               Ke zvýšenému zájmu o loutkohereckou produkci měly přispět i různé vynálezy samohybných figur. S takovými loutkami vystupoval na Klatovsku Matěj Simota ze Lhenic v roce 1830 . Ve stejné době provozovali loutkové divadlo i bratři Lakronové z Dřešína u Čestic, odvozující svůj původ od napoleonského vojáka, který zůstal v našich zemích a živil se loutkářstvím. Na Klatovsku hráli i příslušníci rodu Kočků, František Kočka z Jindřichovic, Jan Kočka z Němčic a Antonín Kočka z Březnice. V roce 1832 dostal koncesi Jan Jílek z Klatov. Trvale zde působil Jan Winkler z Chlistova. Hrálo se ve všech vhodných klatovských hostincích.

Krize loutkového divadla plně propukla ve 40. letech 19. století, tedy přibližně v době úmrtí Matěje Kopeckého. Loutkáři a loutkové divadlo se staly středem posměšků a vtipů. V Klatovech působili v této době Schmidtové z Nezdic, Josef Vávra z Klatov, František Urban z Bukovníka u Sušice, Antonín a Eva Duchoňovi z Nové Plánice a vystupoval zde i Antonín Kaiser. Řady žadatelů o povolení loutkářské koncese se rozmnožovaly hlavně po válkách, kdy mnoho válečných invalidů hledalo nový způsob obživy. Jedním z nich byl po prusko–rakouské válce i Čeněk Celestýn, rytíř z Reyenfeldu, nejznámější klatovský loutkář. Narodil se zde, vyučil tkalcovskému řemeslu, ale v bitvě u Hradce Králové byl střelen do nohy. Začal se učit loutkářství u Josefa Peka, s jehož matkou Annou se později oženil. Od nich převzal nejen „fundus“, ale i i repertoár. Mimo jiné i hru „ Faust se šťastným koncem“. V prosinci roku 1866 uspořádal dvě zkušební představení v klatovské Měšťanské besedě. Poté hrával téměř ve všech hostincích, pravidelně u Majerů, U Vola, U Beránka a dalších. V letní sezóně vystupoval jako kočující gymnastik s provazolezcem Janem Kellnerem. Manželky obou tančily při bengálských ohních na chůdách. Žena Celestýnova ještě ve svých 66 letech. Toto divadlo se hrávalo i ve šlechtických sídlech, také díky rytířskému predikátu Čeňka Celestýna. Po jeho smrti v roce 1905 přešlo divadlo tvořené loutkami řezanými v Miroticích a Nové Pace, (pouze Kašpárka a koníka vytvořil příbramský řezbář Veselý) do rukou vdovy Anny a nevlastního syna Martina Peka. Ten, stejně jako Celestýn hrál všechny kusy zpaměti, veškeré role mluvil sám, tedy i ženské. Byl charakteristický zvláštním přízvukem slov, jejich častým komolením a změnami ve slovosledu. V roce 1912 byl nucen pro nemoc a vysoké stáří matky prodat divadlo muzeu za dvě stě korun.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Divadlo profesionální v Klatovech

 

Dlouho bylo snem několika generací obyvatel města Klatov, aby Klatovy měly svůj vlastní divadelní stánek. Na lepší časy se začalo blýskat, když zastupitelstvo města Klatov schválilo na svém zasedání 30. 5. 1919 výstavbu přednáškové, koncertní, divadelní a biografické síně, která k účelům divadelním měla sloužit. Projekt, plány a rozpočet objednalo město u architekta Hanuše Hladíka a samotná stavba dnešní budovy klatovského divadla, původně rozpočtována na 645 940 korun, byla zadána firmě B. Hollmann a spol. v Praze. Ta započala se stavbou 12. 6. 1919 na staveništi po bývalých masných krámech, které vyhořely 10. 6. 1918. Pozemek město od majitelů odkoupilo za 51 600 korun.

Stavba měla být dle projektu dokončena 1. 12. 1919, ale následkem poválečných těžkých poměrů se protáhla až do druhé poloviny roku 1920 a vyžádala si mnohem větších nákladů. Nakonec se kolaudovalo 16. září 1920 a 18. září 1920 byl objekt slavnostně odevzdán svému účelu. Divadlo tehdy zařídil vybavením správce skladiště zemského Národního divadla v Praze mistr J. Weigert a dekorace maloval dle návrhů šéfa výpravy Národního divadla Karla Štapfera akademický malíř téhož divadla Robert Holzer. Řemeslné práce z valné části dodali místní živnostníci, ústřední topení firma Němec v Praze, elektrické osvětlení provedla městská elektrárna, divadelní a lóžová sedadla dodala firma Tonet v Praze. A takto by se dalo pokračovat dále a dále. Divadelní budova byla využívána přesně k těm účelům, ke kterým byla postavena. Sloužila jako divadelní, koncertní, biografická a přednášková síň. Útočiště zde nalezly především ochotnické soubory, pěvecké sbory, komorní hudební tělesa i symfonické orchestry, ale hostovala zde i profesionální divadla. Zároveň se zde v určité dny promítaly filmy.

První profesionální soubor bylo takzvané Pošumavské divadlo založené v roce 1947. Vzniklo jako odnož Jihočeského divadla České Budějovice. Bohužel fungovalo pouze jeden rok, neboť klatovská veřejnost toto divadlo nepřijala za své. V té době mělo ve městě i v okolí velkou konkurenci v ochotnických souborech, které byly velice oblíbené u veřejnosti. A tak po roce začala budova opět sloužit jako víceúčelové zařízení. V roce 1956 bylo Krajským národním výborem Plzeň založeno Západočeské zájezdové divadlo Klatovy. Mělo vyplnit tehdy ještě řídkou síť divadel v ČSR.

Zajíždělo s nastudovanými představení do měst a městeček daleko na západ k Chebu, na sever až k Praze. Důležité slovo v názvu je „zájezdové“ , které se stalo tomuto profesionálnímu divadlu osudným. Divadlo stále „jezdilo na zájezdy“, nestačilo nastudovat nové premiéry a v Klatovech nakonec nemělo co zahrát. Pak se přidaly finanční potíže. V tomto profesionálním divadle začínali hrát i tehdy mladí herci Alois Švehlík, Pavel Landovský, Milan Klásek a další. Bohužel toto profesionální divadlo bylo v roce 1963 tehdejšími orgány zrušeno. Většina herců a technického personálu odešla do nově vzniklého divadla v Chebu, někteří přešli i do pražských divadel, některé zavál vítr až do divadel na Moravu.

Stálá divadelní scéna  byla zřízena tehdejším okresním národním výborem v srpnu 1963. Svoji činnost organizace zahájila v září roku 1963. SDS měla ze začátku také své problémy, ale měla štěstí v tom, že v budově zůstalo na tu dobu moderní divadelní vybavení (technické, osvětlovací, zvukové). Stálá divadelní scéna byla okresním zařízením, proto zajišťovala svoji činnost po celém klatovském okrese. Působila na jedenácti místech. Hrávalo se v Železné Rudě, Janovicích nad Úhlavou, v Nýrsku, Kašperských Horách, Pačejově, Velharticích, Svéradicích, ve Švihově, v Sušici, v Horaďovicích, v Chanovicích a zajížděla i do Lužan. Po roce 1989 hrajeme jen v Klatovech, v Sušici a v Horažďovicích. Lidé tenkrát „na divadlo“ prostě chodili.

Divadlo prošlo také řadou proměn a rekonstrukcí. Asi největší rekonstrukce se realizovala v letech 1968 - 70, kdy se zástavbou Divadelní ulice zvětšilo jeviště a umožnil se tak vjezd přímo na rampu jeviště, to je obrovská výhoda při skládání kulis a rekvizit, upravovaly se šatny, měnila se sedadla. Těch oprav a modernizací byla ale i poté celá řada. V polovině 80tých let se předělával vstupní vestibul a pokladna – původně zde byla nepoužívaná šatna – následně se esteticky předělávaly ostatní foyery, které jsme vybavili krásnými dřevěnými reliéfy od Jaroslava Rejthara. V devadesátých letech proběhla rekonstrukce kotelny včetně rozvodů po celé budově a přilehlých prostorách okolních budov v rekordním čase dvou měsíců včetně úklidů o divadelních prázdninách. V dalších letech se realizovaly rekonstrukce sociálních zařízení, sprchových koutů, divadelního klubu. Postupně se dělali také kompletní rekonstrukci ozvučení, osvětlení, tahů… V roce 2009 se dělal bezbarierový přístup až do hlediště divadla.

Do poloviny osmdesátých let se SDS v Klatovech pyšnila i jednou zvlášností. Byla zde  dílna, kde se vyrábělo pro divadla a kulturní domy v celé republice jevištní vybavení. Šily se také opony, šály, sufity. Divadlo mělo dvakrát tolik zaměstnanců než nyní. Zaměstnávali se švadleny, truhláři, čalouníci. Nad vším dohlížel Jaroslav Kroupa.

Protože SDS pořádá i koncerty vážné hudby, koncem sedmdesátých let byly na jevišti divadla postaveny varhany stavitelem Vilémem Pejšou. Mají 2100 píšťal. Varhany se prvně pro veřejnost rozezněly v roce 1980. Dodnes se používají a jsou nádherné.

Stálé divadelní scéně v Klatovech zatím šéfovali poze dva ředitelé. Prvním byl Vladimír Horáček, který zde působil v letech 1963 – 1981, a od roku 1983 je ve funkci Zdeňka Koubová. V mezidobí dvou let jako ekonom ředitele zastupovala.

Klatovy ochotnické a loutkářské v současnosti

 

Klatovská Hůrka

Stálé letní divadlo ve zřícenině kostela sv. Anny na Hůrce vybudovali členové Divadelního družstva krátce po roce 1945. Na dobrovolných brigádách zde ochotníci odpracovali 2030 hodin a investovali zde 100 tisíc korun. Za dozoru městských lesníků zde byly pokáceny suché stromy, upraveny cesty a hlavní cesta ke sv. Anně se tehdy dočkala i osvětlení. To bylo ještě v následujících desetiletích udržováno a modernizováno, ale dnes jsou jeho lampy zcela zničeny a nesvítí ani jediná.            Hlediště ochotníci vybudovali v prostorách někdejšího občerstvení (ve druhé polovině 20. století byla tato část původního presbytáře upravena na provozovnu občerstvení a sál). Hlediště na nádvoří (v nezastřešené lodi kostela) mělo dřevo-betonová sedadla. Současně s úpravou divadelní scény byla dále zrekonstruována vyhlídková věž, zajištěno zdivo celé stavby a do hlavního vchodu byla osazena pevná železná vrata.

  Areál upravené zříceniny sloužil ve dvacátém století mnoha účelům – jako výletní restaurace s rozhlednou, letní divadelní scéna, klubovna, příležitostná diskotéka atd. V roce 2006 objekt získal do nájmu od klatovské radnice Klub přátel Klatovska. Areál zříceniny od té doby udržujeme a v sezoně od 30. dubna, kdy zahajujeme program tradiční májovou veselicí a pálením čarodějnic, zhruba do poloviny října zde pořádá akce pro veřejnost – některé z nich se staly už tradicí.

    S nápadem obnovit divadlo na Hůrce přišel místopředseda klubu Jindřich Suchý. Obnovit ale původní scénu už nebylo možné, a tak se scéna postavila  úplně nová. V červnu roku 2009 se uskutečnilo první novodobé představení. To zde odehál Divadelní kroužek OÚ Lužany. Na repertoáru byla hra F. R. Čecha Dívčí válka, kterou i přes nepříznivé počasí zhlédlo osmdesát diváků. Od té doby se na Hůrce u Klatov hraje pravidelně každé léto.

 
Děkujeme za vaší návštěvu