OCHOTNÍCI-ZC

Web o životě ochotnických divadel v regionu

KLATOVSKO

MALÝ BOR

Také v Malém Boru se v minulosti hrávalo dlouhá léta ochotnické divadlo

První zmínky o něm jsou v kronice hasičského sboru v roce 1892, kdy členové hasičského sboru pod vedením řídícího učitele Karla Hladíka sehráli představení „Láska k vlasti“. Výtěžek tohoto představení ve výši 30 zlatých byl věnován zdejší žákovské knihovně. Protože představení mělo velký ohlas, rozhodli se ochotníci ve své činnosti pokračovat i nadále.

Zpočátku se hrálo ve škole, kulisy a kostýmy si ochotníci půjčovali z Horažďovic. Od roku 1894 se hrálo v sále místního hostince. Jeviště se vždy po představení rozebralo a uložilo v hasičské zbrojnici. Časem si ochotníci pořídili vlastní nové kulisy, které maloval velice levně malíř Henrich z Horažďovic. Každoročně ochotníci nastudovali nové představení, někdy hráli i dvakrát do roka. Výtěžek představení byl vždy použit na nákup knih místní knihovně nebo na dovybavení divadla.

První světová válka činnost spolku utlumila, ale již v roce 1918 se opět hrálo. V roce 1920 se ochotnický spolek osamostatnil a přejmenoval se na Vlastimil. Přestěhoval se také do nové hospody u Musilů. Ve čtyřicátých letech nastalo slavné období maloborských ochotníků. V té době byly velice oblíbené operety a Malý Bor byl daleko široko vyhlášený dobrými muzikanty a zpěváky.

Režie operet se ujal pan Stulík a maloborští ochotníci patřili záhy mezi nejlepší venkovská divadla široko daleko. Často zajížděli hostovat i do okolních obcí. Po válce však zájem o práci v souboru postupně upadal a soubor téměř zanikl. Mnoho členů se postupně odstěhovalo, po zrušení školy nebyli ani učitelé, kteří byli vždy hybnou silou souboru.

Sál, v němž se hrálo, byl přestavěn na byty. Až roku 1979 se objevují snahy o obnovení místní tradice divadelních ochotníků. Protože není kde hrát, stěhuje se divadlo opět do prostor školy, jako v roce 1892, kde se v jedné malé třídě bez dalšího zázemí pro herce a diváky znovu zkouší a hraje. Po počátečním úspěchu přišla opět vlna nezájmu, a to jak ze strany veřejnosti, tak i ze strany herců. Zásluhou Boženy Hadrabové se sice činnost spolku oživila, ale v devadesátých letech se i v důsledku společenských změn opět utlumila.

 

 
Děkujeme za vaší návštěvu