OCHOTNÍCI-ZC

Web o životě ochotnických divadel v regionu

KLATOVSKO

MYSLÍV

Ochotnické divadlo patřilo v Myslívě k velmi významným kulturním činnostem obce. Místní ochotníci, členové myslivecké společnosti, hasiči a učitelé školy nastudovali několik divadelních her. Hudbu měl na starosti učitel Klečka, který učil hrát školní děti na housle, flétnu a akordeon.

Před první světovou válkou byl hlavním iniciátorem veškerého kulturního dění v Myslívě farář Janeček. Ten už tehdy objednal z Brna první jeviště a kulisy, které stávaly v dolejší hospodě. Divadlo tu hrál opravdu každý, a to od dětí až po dospělé. V této tradici se pokračovalo i po válce. Úspěšná byla například hra V. K. Klicpery „Zlý jelen“ v roce 1956 nebo hra Ferdinanda Šamberka s písničkami Karla Hašlera „Podskalák“ a mnohé další. V Podskalákovi účinkovalo dokonce 25 osob. Mezi nejúspěšnější hry patřila v roce 1961 Tylova Fidlovačka, která se pro velký úspěch hrála v Myslívě čtyřikrát a vyjíždělo se s ní i do dalších obcí, jako do Bližanov, Chanovic, Oselců, Žichovic a podobně. Výtěžek z představení věnovali myslivci vždy škole, a tím zaplatili dětem zájezdy do plzeňského divadla a zakoupili dětem to, na co tehdy nebyly ve škole peníze. Režie většiny her se ujal Josef Vágner, hudbu a zpěvy nacvičoval Bohuslav Klečka z Holkovic.

Populární bývala také loutková představení, která se těšila velkému zájmu veřejnosti z širokého okolí.

Také členové hasičského sboru se zapsali do historie obce pořádáním divadelních představení.

„Od padesátých let dvacátého steletí jsem se věnoval hraní i režírování. To byla asi nejslavnější divadelní léta v naší obci. Každý rok se uváděla minimálně jedna premiéra, někdy i víc. Už 24. 2. 1950 rozhodla členská schůze hasičského sboru zřídit nové, nebo opravit staré jeviště, aby divadelní hry měly ještě lepší úroveň. Kvůli zřízení nového jeviště byl na schůzi přítomen i učitel Sladovník, který podal sboru návrh, jakým způsobem opravu uskutečnit. Opravu jeviště pak hasiči skutečně provedli ve spolupráci s Československým svazem mládeže. Ochotnická činnost se pak ve sboru rozvíjela zejména v letech 1956 – 1961. Divadelní kroužek hasičského sboru sehrál několik divadelních her. Ze záznamů také víme, že v roce 1958 sbor přeci jen nové jeviště zhotovil a hrálo se dál. Podíl na výstavbě nového jeviště měl Štěpán Valeš, který zhotovil kostru a rámy na kulisy. Kulisy pak vymaloval Vokáč z Kasejovic,“ vzpomíná Václav Hulec starší. Ten začal s divadlem už jako malý kluk. „První roli jsem měl v pohádce Jak Kašpárek s Honzou bez hádky hledají ve světě pohádky, a to byla role krále. Pak jsem hrával i jako skaut a později jako hasič. Z repertoáru vzpomínám například na hry Na letním bytě, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Vojnarka, Lešetínský kovář. Poslední divadlo se tu hrálo asi v roce 1968, kdy se dával Poslední mohykán,“ vzpomíná Hulec. Mezi nadšené ochotníky v těch letech patřili vedle Hulce i František Zoubek, a Jan Muchna.

„V žádném divadle nesměly chybět ani tehdy populární herečky Úblová, Muchnová, nebo Galušková,“ dodal Hulec. Hasiči jeden čas připravovali i silvestrovské besídky. Nástup televize však divadlo a dobu estrád nadobro pohřbil. 

Dnes už nám na tato léta zbyly jen vzpomínky a přezdívky. Pár obyvatelům Myslíva zůstaly do dnešních let přezdívky, které získali podle rolí, které nadivadle hrávali. Tak například Václavu Brožíkovi se neřekne jinak nežli Bezinka, protože hrál Bezinku. A tato přezdívka zůstane jemu i jeho rodině do smrti.

 
Děkujeme za vaší návštěvu