OCHOTNÍCI-ZC

Web o životě ochotnických divadel v regionu

KLATOVSKO

NALŽOVSKÉ HORY

Nalžovské Hory – Velmi úspěšná bývala divadelní činnost také v Nalžovských Horách.

Na tuto tradici v roce 1980 zavzpomínal obyvatel Nalžovských Hor Emanuel Buchta. Z jeho vzpomínek, ze záznamů v městské kronice a zápisů sborů dobrovolných hasičů v Nalžovech a Stříbrných Horách uvádíme následující vzpomínky:

„První divadlo bylo sehráno již v roce 1906 a mělo název Zlaté péro. Hlavní divadelní činnost začíná až po první světové válce zásluhou učitele Václava Hynka, který byl velikým milovníkem divadla a úspěšným autorem několika divadelních her. V zámeckém parku měla svoji premiéru jeho hra ze srbského válečného prostředí Komiti, kterou také režíroval.

Další jeho hra byla Ilonka a v nově postavené sokolovně byla poprvé hrána jeho nejúspěšnější hra – operetka Tulák, ke které sám složil i hudbu. Prvním představitelem tuláka byl Josef Šlachta, který byl výborným zpěvákem, a hlavní ženskou roli hrála tenkrát mladá herečka Anna Hošková, později provdaná Riegrová.

Hra měla veliký úspěch a byla později za režiséra Heidlera znovu opakována. Poštmistr Stanislav Heidler, který se ujal divadla po odchodu V. Hynka, měl zálibu ve výpravných historických hrách, a tak na repertoáru ochotníků byly kusy jako Lešetínský kovář, Psohlavci, Václav Hrobčický z Hrobčic a známá hra Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně.

Po odchodu Heidlera ujal se divadla další jeho veliký milovník, Jan Vlček. Za něho byla sehrána každý rok tři až čtyři představení a pořádal i mikulášskou zábavu s programem, ve kterém byly hrány jednoaktové hry a zpívány veselé kuplety. O půlnoci byla nadílka a pak se tancovalo.

Dobu od roku 1933 do roku 1940 máme zaznamenánu v protokolární knize dramatického odboru, která jediná se zachovala.

Uvedeme stručně jen některé známé hry:

V roce 1934 v zámeckém parku byla sehrána výpravná hra Jánošík. Hlavní roli měl František Makrlík. V roce 1935 byly sehrány hry Její veličenstvo láska, Batalion a Oblaka. O Vánocích pak dětské představení Pohádka zimního večera spojená s nadílkou pro žactvo.

V roce 1937 za režie St. Masáka byla hrána s velkým úspěchem známá opereta Na tý louce zelený. V roce 1939 byla sehrána známá hra bratří Mrštíků Maryša, Rozvod na zkoušku a Dekora.

V roce 1939 Tomášovic grunt, na Vánoce, kdy německá okupace sílila a byly zavřeny vysoké školy, byla vybrána hra s velmi přiléhavým názvem Zlomte okovy.  Zlomte okovy byla hra ze selského povstání a byla v ní velmi působivá scéna, kdy vzbouření sedláci v předvečer svého útoku na zámek přísahají na svůj prapor a pronášejí slova: Přísaháme, že neustanem, dokud se tato země nevrátí do našich rukou, dokud nebudeme svobodni i kdybychom měli při tom své životy položiti.“ Tato scéna se však nelíbila okresnímu úřadu v Klatovech, kam se muselo žádat o povolení. Panu okresnímu hejtmanovi se nelíbil už název hry a scéna s přísahou už vůbec ne. Nakonec po dlouhém jednání hru seškrtal a povolení vydal. V roce 1940 byl sehrán Chudý písničkář, kde byla zpívána píseň Ta naše písnička česká a Chaloupky pod horami, které tehdy velmi působily na city našich diváků. Další hrou pak byla Její pastorkyně.

O pouti, kdy byly taneční zábavy zakázány, byla s velkým úspěchem sehrána opereta Srdíčko z lásky. To byla poslední hra ve válečném období. Pak přišel zákaz a nastala doba temna. Divadelní činnost znovu ožívá po osvobození naší vlasti historickou hrou ze selských bouří Jan Vývara. V roce 1948 za režie Josefa Máry byla sehrána známá národní báchorka od J. K. Tyla Strakonický dudák. Byla hrána též pro okolní školy a dvakrát pro místní diváky. Měla veliký úspěch nejen morální, ale i finanční. Pro zajímavost uvedu z pokladní knihy: celkem vybráno 13 828 korun, vydání 2292, zůstatek 11 534 Kč.

Další hra byla známá opereta Josefa Piskáčka Slovácká princezna a hra z klášterního prostředí Bratři sv. Bernarda. Za řízení Josefa Máry byl obnoven pěvecký sbor, který se uplatnil při různých oslavách, a jak se můžeme dočíst v obecní kronice, také při zahájení voleb v roce 1957 zazpíval Smetanovo Věno a jugoslávskou píseň U boj. V divadelní činnosti nastává pak přestávka až do roku 1955, kdy byla sehrána známá hra Paní Marjánka matka pluku a v roce 1956 další známá hra Ladislava Stroupežnického Naši furianti. V této hře naposledy vystoupil na jevišti dlouholetý režisér a herec Jan Vlček, který si v roli starého výměnkáře s dojetím zazpíval píseň Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína. Tuto píseň mu pak členové dramatického odboru zazpívali při poslední rozloučení.

V roce 1958 ujímá se režie Dr. Červený, který nacvičil známou hru Jana Drdy Hrátky s čertem. Tato hra získala 1. místo v okresní soutěži a byla hrána na zájezdech ve Zborovech, Mečichově, Mlázovech a Plánici. V roce 1959 za Slavnost lampionů se získala 1. cena a odměna 500 Kč.

V roce 1960 za režie Dr. Roubala získala hra s protiválečnou tématikou Země duní opět prvé místo v okresní soutěži. Za odměnu si mohl soubor vybrat zájezd, do kteréhokoliv divadla. Byl vybrán zájezd do Bratislavy, kde účastníci zhlédli ve slovenském Národním divadle operu Madam Buterfley a na zpáteční cestě v brněnském divadle operu Tosca.

V roce 1964 za režie Josefa Tůmy byla sehrána hra Paličova dcera. Hře byla věnována veliká péče, někteří herci nelitovali cesty do Prahy, aby tuto hru zhlédli v libeňském divadle. Hra měla veliký úspěch, pochvalná kritika vyšla dokonce v Novém Klatovsku a v plzeňské Pravdě. Tehdy ale ještě nikdo netušil, že Paličova dcera bude v Nalžovských Horách hrou poslední.“

 
Děkujeme za vaší návštěvu