OCHOTNÍCI-ZC

Web o životě ochotnických divadel v regionu

KLATOVSKO

NEZDICE U PŘEŠTIC

Stejně jako nezdická národní házená patří i ochotnická tradice k tomu nejlepšímu v Nezdicích. Ochotnická představení nacvičovaly děti ve škole, hasiči, členové DTJ, „Sekce katolické mládeže“ spolu

s „Orlem“ a ostatní občané v rámci „Osvětové besedy“. První ochotnická představení, jež lze vypátrat (Voves, školní kronika), secvičil a pořádal nezdický učitel Josef Tíkal (působící v Nezdicích v letech 1906 – 1912), když roku 1907 založil a vedl „Spolek divadelních ochotníků“. Zkoušky probíhaly v č. p. 27 v Dolních Nezdicích, v hospodářském stavení Josefa Tykvarta. Hrávalo se na dvoře „polesovny“ na vlastním jevišti spolku a z výtěžku byl pořízen základ školní knihovny.

V roce 1914 je zmiňováno divadelní představení v hostinci „U Hebrů“. Za první jmenovitě doložené lze mít představení „Černý kříž v lese“, který se školními dítkami nacvičil nezdický farář p. Vaněk ve válečném roce 1916, o Velikonocích pak byla hra „Sv. Filomena“. V následujícím roce pak Nezdice shlédly pět divadelních představení. Celkový výtěžek z těchto představení činil 1 117 kr. a byly věnovány „Červenému kříži“. Mezi válkami se divadelně angažují i hlavní politické síly v Nezdicích – sociální demokraté a lidovci. I oni hráli „Strakonický dudák“ 1988 ve své réžii divadlo na ochotnickém jevišti. Zejména pak lidovecký „Orel“ je v třicátých letech aktivní a po odchodu faráře Dobrodinského v roce 1933 nacvičují na přechodně uprázdněné faře divadla i společenské tance. To však bylo trnem v oku ostatním politickým silám (provádí rejdy na faře, udržované za naše peníze) a došlo i na skandalizaci v novinách. V dalších letech, jen se sporadickými přestávkami (včetně zákazu v letech protektorátu), pokračuje ochotnická tradice, a to prakticky dodnes – v první polovině 20. století i s několika nastudovanými hrami do roka, později spíše jen jedenkrát do roka s premiérou při „Svatoprokopské pouti“, slavené v Nezdicích první červencovou neděli. Z roku 1935 se dochovala fotografie souboru z představení „Její  pastorkyňa“. Ve spolupráci se „Sokolem“ bylo na hřišti u řeky vybudováno přírodní divadlo včetně osvětlení a nápovědy. K plánované stavbě kulisárny bohužel již nedošlo. Nastudovaných představení byla celá řada. V šedesátých letech 20. století existovaly v Nezdicích i dva divadelní soubory současně. Ze sedmdesátých let je třeba vzpomenout kus „Poslední muž“ (1972). Z režisérů je třeba zvláště jmenovat Jana Kuklu a Marii Krsovou, v 80. a 90. letech Josefa Plincelnera, který nastudoval hry „Tvrdohlavá žena“, „Český Honza“, „Sólo pro čerta“, „Potopa světa“, „Zapeklitá komedie“, „Bedna u Slavkova“, „Nejkrásnější válka“. Velice oblíbená jsou také dětská divadelní představení. Z poslední doby je třeba zmínit „Doktorskou pohádku“, kterou nastudovala s nezdickými dětmi Helena Plincelnerová a Marie Hořká. V roce 2006 pak nezdické děti opět v režii Heleny Plincelnerové za asistence Ilony Přibáňové, Hany Prokopové a Marie Hořké předvedly kus „Matěj a čarodějnice“. Na rok 2007 stejná režijní skupina připravovala hru „O statečné princezně Máně“.

V kulturním prostředí v obci svědčí i pěveckým sdružením. První zmínka o organizovaném pěveckém souboru je z roku 1890, kdy za faráře Matěje Panského řídící Alois Potužník vedl úspěšný dětský kostelní sbor. V roce 1933 byl založen dobrovolný šestnáctičlenný „Spěvácký spolek“ pod vedením Josefa Bočana. Zvláště zřetelehodný je „Mužský spěvácký spolek“, který měl později i 60 členů, v šedesátých letech i „Ženský pěvecký kroužek“. Na přelomu 19. a 20. století napočítal kronikář Voves v Nezdicích 17 muzikantů, kteří se rozdělovali na „Velkou partu“ starších muzikantů a „Malou“ těch mladších. František Pěchouček ve své knize „Za vesnickými muzikanty“ mapuje hudebníky i v Nezdicích. Podle něho se zde na konci 19. století uvádí kapelník Vojtěch Harmáčka. V první polovině 20. století pak jmenuje tři nezdické kapely. První byla „Nezdická dechová kapela Františka Bočana“ (nar. 1878), který ji založil se svými třemi syny (Josefem - nar. 1903, Františkem - nar. 1905 a Janem - nar. 1909) a synovcem Josefem. Tento trumpetista byl členem kapely cirkusu Fischer, v roce 1930 založil a řídil „Mužský spěvácký spolek“, který působil ještě v roce 1949. V letech 1905 – 1923 hrála v Nezdicích další kapela. Založil ji a vedl Vojtěch Hřebec. Počátkem třicátých let pak založil třetí významnou kapelu František Sušanka. Tato kapela pod vedením pana Sušanky hrála až do roku 1946. Mezi hudební produkci patří i zmínka o posledním flašinetáři v Nezdicích, kterým byl Jan Mareš, který zemřel v roce 1910.

Dlouhá léta byl v obci varhaník JUDr. Jan Kadlec, pak Jan Andrlík, naposledy Václav Tíkal. Mimo nich pak obvykle hrával na varhany učitel - zvláště uvedeni jsou Gustav Kreml, Alois Potužník,

Václav Honomichl a Karel Bláha. Hudební akademie pořádal i nezdický farář p. Dobrodinský, zvláště pak se svým bratrem, harfenistou „České filharmonie“. Kdysi významné církevní svátky byly vždy spojené s duchovní hudbou a zpěvem. Tyto časy jsou dnes již minulostí. Oblíbená byla později v Nezdicích i další kulturní atrakce filmová představení, která se pořádala v hostinci „U Trků“. První promítání uspořádalo „Státní putovní kino“ 12. prosince 1948, byly

promítnuty filmy „Patnáctiletý kapitán“, „V horách duní“ a „To byl český muzikant“. Zásluhou učitele Matěje Hořkého, který zorganizoval sbírku na promítací přístroj formou dobrovolných peněžitých půjček, byl pro obec a školu zakoupen zvukový promítací přístroj OP 16 za tehdejších 39 870 Kč u firmy Wolf v Plzni. 21. 8. 1948 proběhlo první filmové představení promítáním filmu „Muž bez křídel“ s jednoznačným úspěchem. V sále hostince byla zřízena promítací kabina, bylo instalováno zatemnění a před plátnem mělo místo 106 diváků. Obec měla promítací přístroj mezi prvními v okrese a počet vcelku pravidelných představení dosáhl až ke třiceti za rok 1962. Promítací přístroj sloužil kromě toho i ve škole. Z roku 1970 je pak poslední zápis o promítání obecního kina. Samozřejmostí jsou dodnes pořádané bály a besídky, novou a již zažitou tradicí jsou vánoční adventní koncerty v nezdickém kostele.

 

Tradeáši to umí pořádně rozbalit

Nezdice – Ochotnické divadlo má dlouholetou tradici také v Nezdicích u Klatov.

Jeho začátky sahají až do roku 1907, kdy nezdický učitel Josef Tíkal založil Spolek divadelních ochotníků. Představení se tenkrát hrála na vlastním jevišti spolku, později v hostinci U Hebrů. Her tenkrát bylo nastudováno i několik do roka, později se hrálo jen o nezdické pouti.

„Já sama se pamatuji na vyprávění mého otce Tomáše Kadlece, který často hovořil o představení Její pastorkyňa, ve kterém sám hrál, a na hlavní představitelku v podání Růženy Sedláčkové, provdané Valešové,“ říká nezdická ochotnice Helena Plincelnerová.

„Těžko uvádět jména těch, kteří se prošli po divadelních prknech zdejšího souboru, abychom na některé nezapomněli, ale jména jako Jan Žák, Anna Malátová, režiséři Jan Kukla a Marie Krsová jsou všem velmi známá.

Z herců je třeba jmenovat z let pozdějších Jana Šťastného, Květu Zábranovou, Annu Nyklesovou, Jana Pecla, Zdeňka Beštu, Annu Vlachovou, Vaška Tikala, Standu Polívku a spoustu dalších. Bylo by to dlouhé vzpomínání,“ pokračuje Plincelnerová.

V 80. a 90. letech byly v Nezdicích například nastudovány hry Tvrdohlavá žena, Sólo pro čerta, Potopa světa, Zapeklitá komedie, Bedna u Slavkova, Nejkrásnější válka, a to vše v režii Josefa Plincelnera.

Potom se divadelníci na čas odmlčeli a až v roce 2005 nacvičily děti Doktorskou pohádku, rok nato příběh Matěj a čarodějnice, následovala hra O statečné princezně Máně, kde si roli princezny zahrála Anička Plachá. V roce 2008 byl na repertoáru dětského souboru Kapitán John Pipplefox, kde hlavní roli ztvárnil Luboš Tikal. Ve všech těchto hrách účinkovaly pouze děti.

Rok 2008 přinesl ale v nezdickém divadle změnu. Spolek, který dosud působil pod obecním úřadem, se osamostanil a utvořil občanské sdružení.

„S nápadem založit neziskovou organizaci přišel Miloslav Stach a věci se daly do pohybu. Bylo odsouhlaseno tuto organizaci založit a 28. 2. 2008 spolek obdržel oficiální potvrzení o své registraci. Na první valné hromadě byla zvolena do čela sdružení Ilona Přibáňová.

V letošním roce se v Hastrmanské komedyji objevili nejen děti, ale i dospělí. „Letošní večerní červnové představení naší pohádky Hastrmanská komedyje bylo provázeno tak vytrvalým deštěm s blesky a hromobitím, jaké během divadla nikdo z nás ještě nezažil. Diváci i herci se však podrželi navzájem, vydrželi až do konce, a to bylo to hlavní. Myslíme si, že obě strany budou na tohle divadlo ještě dlouho vzpomínat. Když jsme pak hráli o pouti, už nám počasí přálo a odměnou nám bylo zcela zaplněné hlediště,“ říká principálka Ilona Přibáňová.

„Všechna naše domácí představení hrajeme na přírodním jevišti TJ Nezdice. Často ale vyjíždíme hrát i do okolních vsí, a tak jsme letos Hastrmanskou komedyji zahráli i v Kokořově, v Chudenicích na zámku (vynikající diváci), teď se chystáme v neděli 15. 11. 2009 na 17. hodinu do Dolan a doufáme, že hra, ve které se to hastrmany jen hemží, bude mít i tady úspěch,“ pokračuje Přibáňová.

V současné době mají Tradeáši z Nezdic 35 členů. Nenacvičují však pouze divadlo. Vyhlášenou akcí se stává i Nezdická neckyjáda, Strašidelný les (letos s rekordní účastí 115 dětí), Drakyjáda a dětský den ve spolupráci s TJ Nezdice.

„V loňském roce jsme uspořádali společně s Obecním úřadem v Nezdicích i mikulášskou nadílku. Finančně nám přispěl na naši činnost letos i Plzeňský kraj, což byla pro nás velká pomoc. Závěrem bychom chtěli touto cestou poděkovat všem, kteří se jakýmkoli způsobem podílejí na činnosti našeho sdružení: Pepovi Havránkovi z Lužan za namalování kulis, kostýmy máme zčásti vlastní, zčásti půjčené, zbytek šije Hana Prokopová. Děkujeme všem, kteří zabezpečují technickou část divadla včetně kulis, ať už stavění či dovoz, a kteří při závěrečných děkovačkách na jevišti chybějí,“ dodala Plincelnerová.

 
Děkujeme za vaší návštěvu