OCHOTNÍCI-ZC

Web o životě ochotnických divadel v regionu

KLATOVSKO

STRAŠÍN

„Byli to především „světáci“, kteří byli iniciátory kulturního života v obci Strašín a okolí. Pravděpodobně oni dali v roce 1901, v hostinci Volyňského pivovaru ve Strašíně, impuls místním lidem sehrát první divadlo. To se také stalo, a mělo obrovský ohlas. Strašínští, potěšeni nebývalým zájmem o své divadlo se, patrně opět v hostinci sešli a založili spolek. Ten dostal své jméno po propagátorovi koncepce velkého evropského dramatu, herci, režisérovi, dramatikovi a překladatelovi Josefu Jiřímu Kolárovi. V roce 1904 členové zřizujícího výboru předložili zakládajícím členům „Stanovy divadelního ochotnického spolku Kolár ve Strašeni“.

Byl zvolen i první předseda ochotnického divadelního spolku. Stal se jím žihobecký učitel František Procházka. Repertoár byl pestrý. V roce 1908 uvedl spolek šest premiér, v dalších letech pak vždy 3 – 4 premiéry ročně. Vykazoval také bohatou přednáškovou činnost. Pořádal koncerty za řízení vynikajícího hudebníka, nezdického řídícího učitele Jana Ťoupalíka. Dále to byly honosné plesy, maškarní bály, taneční pouťové (sedm poutí do roka) a posvícenské zábavy,“ vrátila se do historie strašínská kronikářka Jaroslava Sucháčová.

Současnost

Spolek svou činnost vykonával a vykonává s přestávkami až do dneška. Činnost byla zastavena zejména v období obou světových válek, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století a v období let 1992 – 2004, tedy po dobu rekonstrukce KD Strašín po předchozím požáru.

Činnost spolku byla naposledy obnovena koncem roku 2004, díky aktivitě starosty obce Jana Helíška a Dagmar Ševčíkové.

„Činnost byla obnovena studiem hry B. Němcové „Babička“ v jevištní úpravě pana Pleskota. Hru režírovala Dagmar Ševčíková. Stejně jako naši předchůdci i my máme domovskou scénu v čp. 16, dříve hostinci volyňského pivovaru, dnes kulturním domě. Zde spolek, který má 45 členů nejen hraje, ale i zkouší a vyrábí i maluje své kulisy. Sklad kulis má spolek, díky pochopení obecního úřadu, v budově místní školy. Stejně tak i sklad kostýmů, které získáváme pomocí různých sbírek a šikovná děvčata ze spolku je pak upravují dle potřeby a požadavků režie. Složitější kostýmy si půjčujeme,“ pokračuje ve výčtu současný principál spolku Stanislav Šmucr.

Od roku 2007 má spolek statut občanského sdružení s příslušnou registrací Ministerstva vnitra České republiky.

„Jsme toho názoru, že má-li mít smysl studovat jakoukoli divadelní hru, musí být odehrána 1 premiéra, 15 – 25 repríz a 1 derniéra. Vysvětlení je jednoduché. Přibližně polovina členů je nějakým způsobem „dojíždějících“ a to ze studií, vzdálené práce nebo svých domovů (máme členy, kteří dojíždí na zkoušky hodně přes sto kilometrů). Časová náročnost je obrovská, a pokud by hra měla mít „pouze“ 2 – 4 reprízy, je to nerentabilní a pro „dojíždějící“ členy i méně zajímavé. Takže hrajeme doma a především hostujeme. Když nepočítám premiéru a první reprízu na domácí scéně, absolvujeme přibližně 12 – 14 hostovaných repríz v jednom roce. Od roku 2008 se snažíme každou nastudovanou hru udržet na repertoáru dva roky, což nám umožňuje mít trvale v nabídce tři hry. Myslím, že je to na ochotníky velice slušný výkon,“ říká Šmucr.

„Dnešní divadelní divák je určitě náročný divák, ale především se chce bavit. Náš spolek mu nabízí širokou škálu různých provedení divadelních her, ale především klasických. V regionu, ve kterém působíme klasické hry diváky stále „táhnou“. Myslím, že tomu výrazně přispívá i současná programová skladba nejrůznějších televizních a internetových kulturních nabídek.

Hrajeme „klasiku“

„Našemu“ divákovi nabízíme na ochotníky široké spektrum žánrů – situační komedie, hru se zpěvy, již zmíněné pohádky atd. Vždy se snažíme, aby kvalita diváckého prožitku měla stoupající tendenci, aby každá nově nastudovaná hra obsahovala něco nového. Živou hudbu, kvalitní zvukový doprovod, výborná světla, harmonickou scénu a především vynikající herecké výkony. K tomu je potřeba hodně dobrá „parta“ nejen herců, ale i hudebníků, techniků a nehrajícího personálu. Jsem moc rád, že spolek Kolár tyto herecké a profesní osobnosti má,“ pokračuje principál.

„Ochotnické divadlo je drahým koníčkem, protože jeho hodnota není tvořena pouze finančními prostředky. Je zde čas, věnovaný studiu hry, práce vložená do přípravy scény, úpravy jeviště a kostýmů. Stejně tak nejsou zanedbatelné náklady na dopravu dojíždějících členů. V neposlední řadě jsou zde i pořizovací a provozní náklady na technické vybavení a zejména energie. Má-li být ochotnické divadlo kvalitní, rozhodně to něco stojí. Konkrétně nastudování jedné hry se, alespoň v našem spolku, pohybuje řádově v desítkách tisíc korun stejně tak, jako dlouhodobé reprízování. Z toho je jasné, že bez „obchodních“ partnerů, sponzorů, se neobejdeme. Jsem rád, že i v dnešní, ekonomicky složité době máme dostatek vynikajících partnerů, kterým musím i touto cestou vřele poděkovat,“ hodnotí situaci Šmucr.

 

Co uváděli například strašínští ochotníci

1901     Till Enšpígl

1906     Noc na Karlštejně, Archa Noemova

1907     Sedlák

1908     Damoklův meč

1909     Strakonický dudák

1924     Probuzenci

1941     Mistr ostrého meče

1955     Ulička odvahy

1958     Třetí zvonění

1960     Babička má slovo, Lucerna, Návštěva přichází

1961     Dalskabáty hříšná ves aneb zapomenutý čert, Slovanské nebe

1964     Penzion Belveder

1988     Kráska a zvíře

1989     Princezna se zlatou hvězdou na čele

1990     Charleyova teta

1992     Dalskabáty hříšná ves aneb zapomenutý čert

2005     Babička

2006     Vějíř lady Windermerové

2007     Hrátky s čertem

2008     Zvonokosy

2009     Sluha dvou pánů, Figarova svatba

2010     César a Drana

2011     Naši furianti

2012        Poprask na laguně

 
Děkujeme za vaší návštěvu