OCHOTNÍCI-ZC

Web o životě ochotnických divadel v regionu

KLATOVSKO

ŽIHOBCE

Obec Žihobce na Sušicku jsou s největší pravděpodobností asi jedinou obcí v České republice, která má ve svém znaku a na svém praporu symbol divadla. Vždyť také zdejší dějiny žihobeckého divadelnictví  začínají už někdy v sedmdesátých letech devatenáctého století.

Snad poprvé Žihobečtí uviděli divadelní představení v roce 1875, když zde v sále hostince U Vinických předvedla skupina studentů ze Sušice a okolí hru Františka Věnceslava Jeřábka „Služebník svého pána“.

„Zásluhu na tomto činu měl žihobecký rodák, student sušické reálky František Procházka.  Studenti  při svých návrtaech ze studijních pobytů domů na prázdniny v naší obci časato nadšeně ochotničili. Vždyť k tomu měli také skvělé podmínky. Otec studenta Procházky totiž pracoval jako „vrchní knížecí okrasný zahradník“, a ten právě pro ně získal povolení, hrát v zámeckém sále,“ říká dlouholetý kronikář obce Žihobce Antonín Šatra.

Když se pak mladý Procházka do svého rodiště vrátil jako učitel zdejší trojtřídní školy, získal pro aktivní ochotnickou činnost nejprve kolegy učitele a postupně i další obyvatele obce.

„Systematická divadelní činnost pod Procházkovým vedením začíná spolu s novým stoletím v roce 1900. V průběhu tohoto roku nastudovali ochotníci  celkem osm titulů. Mezi nimi nechybí Tylova Paličova dcera, ale i Lupácivagabundus a mnohé další hry. V následujícícm roce Žihobečtí ustavují Divadelní spolek Tyl. Jeho předsedou se stává samozřejmně František Procházka. Práce spolku se postupně rozšiřuje.  Vedle vlastní inscenační činnosti se spolek ale věnuje i další osvětové práci. Spolek je pořadatelem řady přednášek o významu divadla, o Národním divadle a dalších,“ pokračuje kronikář.

Představení žihobeckých ochotníků obohacovala kulturní život i v okolních obcích. Spolek spolupracoval například s Divadelním spolkem Kolár ve Strašíně. V Dražovicích pak inspirování žihobeckými představeními začali také nadšenci ochotničit.

„Podmínky pro práci žihobeckých ochotníků se podstatně zlepšily, když pro ně obec po první světové válce zakoupila budovu bývalé zámecké zimní zahrady, kterou svépomocí upravili na divadelní sál. V roce 1921 pak mohli uvést svoji oblíbenou Paličovu dceru ve vlastním divadle. Ve třicátých letech pak budova přístavbou získala nové prostory pro šatnu a sklad garderoby a rekvizit. V sále vznikla také divácká galerie. Žihobce se tak staly  jednou z mála českých vesnic, které měly vlastní divadelní budovu,“ vypráví podle dochovaných zápisků  a vzpomínek už nežijících aktivních žihobeckých ochotníků Tomáše Kresla, Jna Fišera, Jana Prokopa a Františka Rožánka kronikář Antonín Šatra.

Divadelní činnost v Žihobcíh nepřerušily ani světové války. Léta po druhé světové válce však přinesla řadu technických vymožeností. Aktivita žihobeckých ochotníků od padesátých let dvacátého století postupně upadala a tak lze říci, že slavnostní uvedení Tylovy Paličovy dcery v roce 1971 při příležitosti 70. výročí  založení Divadelního spolku Tyl  bylo labutí písní žihobeckého ochotnického divadla.

„Činnost spolku byla pečlivě zapisována do kroniky. Ta se však ztratila do nenávratna. Zůstala jen bohatá kolekce plakátů. Dostupné prameny umožňují konstatovat, že za sedmdesátdva let své divadelní činnosti uvedli naši ochotníci 244 divadelních her od 121 autorů. Mezi autory divadelních her jsou čeští klasici Šamberk, Tyl, Klicpera, Stroupežnický, Jirásek, Vrchlický, Kvapil a další. Zahraniční tvorbu zastupuje Nestroy, Goldoni, Balzak, Ostrovskij, Bardon a další. Bohužel,  žihobecké ochotnické divadlo je už po léta jen minulostí a jeho aktivní účastníci už většinou nežijí. Proto tuto tradici připomíná na věčné časy alespoň divadelní maska ve třetím poli znaku obce a v dolním žerďovém poli jejího praporu,“ doplnil informace Šatra.

Divadlo v Žihobcích bývalo opravdu slavné. Vždyť si svého času na prknech která znamenají svět s místními ochotníky zahrály i hvězdy Národního divadla. Například Karel Želenský (herec a režisér ND), nebo herec Rudolf Kafka.

 
Děkujeme za vaší návštěvu