Zamyšlení nad otázkou, k čemu je mi vlastně členství ve Svazu českých divadelních ochotníků – touto otázkou se asi před dvěma lety zabýval Pavel Panenka, člen předsednictva SČDO. K jakému závěru došel, by Vás každého mohlo jistě zajímat a říci si, proč ještě já  nejsem jeho členem.
SČDO je významným činitelem zejména v organizaci divadelních soutěží a přehlídek, stejně jako vzdělávání. Nebýt například trvalého působení v některých druzích divadla, jevištní tvorba na tomto poli by v České republice hodně ztratila, některá by pravděpodobně téměř zanikla. Týká se to krátkých jevištních tvarů jako monolog a dialog, divadlo jednoho herce, ale i jednoaktovek. Utrpěla by rovněž dramatická tvorba na českém venkově.
    Svaz v těchto oblastech divadelní tvorby vyhlašuje pět národních přehlídek: KANDRDÁSEK (monology a dialogy pro děti a mládež), POHÁREK (monology a dialogy pro soutěžící od 16 let), DIVADLO JEDNOHO HERCE (bienále), JEDNOAKTOVKA (spolu s  Amatérskou divadelní asociací) a KRAKONOŠŮV DIVADELNÍ PODZIM (pro venkovské soubory). Každá z nich má systém regionálních  (oblastních) přehlídek, přes které se na národní přehlídku  postupuje, a v komplexu zmnožuje, kultivuje a informuje ochotnické hnutí. V současné době připravuje Svaz půdu pro v ochotnickém hnutí chybějící tvorbu „scénického čtení“. Tato tvorba dává možnost uvádět texty, o kterých interpreti vědí, že nemají šanci dostat se na jejich domovské jeviště. Ať už z jakýchkoliv důvodů. A přitom je tato tvorba na profesionálních jevištích velmi frekventovaná.
    Působení Svazu má i mnohé další stránky. Ať už jde o veřejnou správu, která se o amatérské divadelnictví stará,  podíl na řadě ostatních přehlídek, soutěžích či vzdělávacích akcích jiných pořadatelů, oceňování významných divadelních tvůrců, pedagogů a organizátorů, publikování ochotnické historie, nebo spolupráci s dalšími ochotnickými sdruženími.
    V dnešní době není možné  si myslet, že se něco uspořádá, proběhne a vyhodnotí samo, jaksi ze setrvačnosti. Každý počin vyžaduje dlouhodobé úsilí svých patronů, kteří s pomocí dalších lidí a institucí všechno zajistí.
    Svaz má své zástupce  ve vrcholových orgánech ministerstva kultury ČR,  ARTAMA  Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu v Praze,  mezinárodního amatérského hnutí AITA, spolupracuje s tvůrci publikací o amatérském divadle, s Muzeem českého amatérského divadla v Miletíně.
    A domníváte se, že je to málo důvodů rozšířit řady Svazu a svým členstvím pomoci v této obětavé a tolik potřebné dobrovolné práci? A buďte přesvědčeni, že pomůžete. Vždyť jen v roce 2009 přesáhly  náklady na západočeské oblastní přehlídky  Kč 300.000,-.  Svaz na těchto akcích úzce spolupracuje s místními pořadateli, kteří přináší další potřebné finanční prostředky, ale hlavně vytváří příjemná prostředí ve svých kulturních zařízeních.
    Členem Svazu se může stát každý občan ČR starší 15 let a to jako individuelní člen nebo člen kolektivu tj. souboru. Přihlášky možno zasílat na adresu hospodářky zpč oblastního předsednictva SČDO: Milada Drápalová, 320 03 Plzeň, Mandlová 19. Členský příspěvek se platí jednou ročně  a to individuelní členové Kč 100,-, důchodci a studenti Kč 50,- a jednou pro vždy zápisné Kč 10,-. S kolektivními členy (soubory) může oblastní předsednictvo uzavřít dohodu o kolektivním členství, kde je částka  příspěvku sjednaná. Zpravidla u kolektivu do 10 členů to bývá Kč 80,-, důchodci a studenti Kč 40,-; při počtu nad 10 členů je sjednaná částka nejméně Kč 1.000,- za rok za celý kolektiv. Individuelní i kolektivní členové mají podle Stanov SČDO stejná práva i povinnosti.
    Očekáváme, že se zapojíte do zájmové organizace divadelních ochotníků a pomůžete svým členstvím organizovat soutěže a akce zaměřené na aktivní činnost divadelní.

Farní divadelní spolek v Plánici uvedl v sobotu 6. února veselou pohádku na motivy J. Sypala „O Vendulce a Vitouškovi“ ČERTOVY ZLAŤÁKY. „Představení jsme připravovali od léta 2009. Zkoušeli jsme pravidelně, malovali kulisy, šili kostýmy a představení bylo na světě,“ říká principálka a režisérka Marie Hnojská, která v letošním roce oslaví sedmnácté narozeniny. Soubor v Plánici na Klatovsku byl obnoven před osmi lety farářem Josefem Žákem.
Termíny dalších představení: 19. 2 a 20. 2. od 18.00 hodin – KD Plánice, 26.2. a 27.2. od 18.00 KD Plánice, 6.3. od 18.00 KD Myslív.

MRKVOVÁ ROLÁDA MÁ PREMIÉRU

Ochotnický spolek Za Oponou při  Stálé divadelní scéně v Klatovech,  Denisova 148, Klatovy, uvádí dne 5. 3. další divadelní premiéru. Opět jde o hru Tomáše Javorského  Mrkvová roláda. Tato činohra vypráví o tom, že někdo by si přál narodit se v nóbl rodině, být jeho Lordstvem, bydlit si ve velkém domě s parkem, nechat se obskakovat... Jak to dopadne, uvidíte sami přímo v divadle. Ochotnický spolek ZA OPONOU vznikl při SDS Klatovy v únoru roku 2008 z podnětu samotných herců, kteří toužili po kvalitním zázemí, které by jim umožnilo provozovat jejich umění. Soubor uvedl již tři hry.

Na prknech, která znamenají svět, stanul poprvé Josef Balogh jako mladý neostýchavý člověk na jevišti při Osvětové besedě na Košutce někdy v 70. letech minulého století. Nejdříve působil v DS Lucerna, který byl později přejmenován na DS Jezírko.
Poté působil na dalších jeho scénách, které mělo Jezírko postupně v Černicích, na Bílé Hoře, v Červeném Hrádku a v Křimicích. Jeho posledním divadelním domovem se mu stala Šeříkovka na Slovanech. S Jezírkem absolvoval bezpočet představení na tzv. štacích. Svěřené role vždy přijímal s nesmírnou pokorou a úctou.
Velice hezký vztah měl ke zkušeným režisérům Truxovi, Sladkému, Kučerovi, Hlaváčkovi, Naxerovi, Párovi. Ti ho převážně obsazovali do pohádkových her pro děti. Uplatnil se i v divadelních hrách našich i cizích klasiků, které pro něho byly srdeční záležitostí. Uměl pobavit a rozesmát i dospělé publikum. Z nepřeberného množství rolí mají pamětníci v povědomí postavu husity Viléma Švihovského z velkohry Saracénský čert. Vážil si role Kláska z Jiráskovy Lucerny či role venkovského muzikanta Kalafuny z Tylova Strakonického dudáka. Jeho nejoblíbenější rolí byla postava krále  Thesea ze Shakespearovy komedie Sen noci svatojánské.

Na začátku ledna 2010 oslavil významné životní jubileum výtečný ochotník, herec, režisér i autor řady her Josef Drápal z DS Jezírko.  Využili jsme předvánoční pohody ke krátkému vzpomínání na léta strávená s ochotníky…
Jaké byly vlastně vaše první divadelní krůčky?
První kontakty s ochotnickým divadlem jsou spjaty s rodinou. Můj otec patřil už v době před druhou světovou válkou k předním představitelům ochotnického divadla v obci, kde vynikal jako herec a výtvarník dekorací i jako organizátor. Matka ráda a hezky zpívala při veřejných vystoupeních místního amatérského ženského pěveckého souboru.
Pak následovala školní docházka, studia, vojna, nezanevřel jste na svého koníčka?
V době základní školní docházky jsem účinkoval při různých recitačních a pěveckých vystoupeních a v loutkoherecké skupině místní Obecné školy. V letech 1954 – 1955 jsem jako žák Učňovské školy v Telči dostal první činoherní roli – Pan Prošek v Babičce. Od roku 1955  do r. 1958 jako žák odborného učiliště v Třebíči účinkuji už téměř pravidelně ve skečích, scénkách a jednoaktovkách a ochotnickému divadlu se dále věnuji i v době studia  na vojenském učilišti ve Vyškově. Po absolvování vojenského učiliště v roce 1961 jsem nastoupil jako voják z povolání k útvaru v Plzni. Časová náročnost povolání, mi po určitou dobu nedovolila přijímat činoherní role a tak jsem na doporučení manželky přijal nabídku účinkovat v loutkářském souboru V Boudě, kde jsem působil ve skvělé partě loutkářů, v pohádkovém prostředí divadélka až do roku 1978. V té době už mé postavení v armádě dovolovalo návrat na jeviště činoherního ochotnického divadla. První nabídka přišla od Činoherního amatérského souboru ZK ROH Železničářů v Plzni, vedeného Ladislavem Synkem, který mne obsadil do role hostinského, ve hře Františka Tetauera – Úsměvy a kordy. Následovaly další pěkné role jako je například Lelek v Klicperově Zlém jelenu nebo Kalafuna ve Strakonickém dudáku J.K.Tyla apod.
V roce 1980 jsem dostal  nabídku od uměleckého vedoucího divadla PROPADLO Štěpána Maroviče k hostování v inscenaci hry Hornická balada, upravené dr. Jaroslavem Somešem podle hry F.A. Šubrta – Drama čtyř chudých stěn. Roli jsem přijal a protože vzápětí následovaly další lákavé úlohy větších a velkých rolí, tak jsem už v divadle PROPADLO Doudlevce, ZK ROH  O.P. Škoda Plzeň zůstal. Později jsem byl zvolen do funkce organizačního vedoucího souboru. Tuto funkci jsem vykonával až do roku 1992 a od roku 1996 až do roku 2005 zastával dokonce funkci jednatele. V roce 2005 přišla nabídka Jaroslava Páry k hostování, a rok nato nabídka členství v dalším plzeňském souboru JEZÍRKO, kde působím dosud.
Co vám divadlo dalo?
Mám-li říci, co mi dalo ochotnické divadlo, musím říci, že v první řadě životní partnerku, se kterou jsem se krátce po příchodu do Plzně seznámil a naše manželství trvá      už 48 roků. Také pochází z ochotnické rodiny, divadlo dělá od dětství a prakticky jdeme po celou tu dobu stejnými soubory (s výjimkou občasného hostování jinde). Vychovali jsme tři dcery , máme pět vnoučat a všichni bez výjimky dělají, nebo dělali ochotnické divadlo. Divadlo mi dává obecně uspokojení. Až na výjimky setkávání s lidmi  „naladěnými  na stejnou notu“, povedená představení a potlesk spokojených diváků nabíjí člověka energií na dlouhou dobu dopředu, nepovedené nutí a učí bojovat.
Jakou roli jste si zahrál opravdu s chutí, a jakou roli (vysněnou) jste nikdy nedostal?
Všechny role které jsem přijal jsem dělal rád, někdy to bylo snazší, jindy dokonce velmi těžké, zvláště když byl partnerem na jevišti velmi talentovaný ochotník nebo dokonce profesionál. Já jsem svým založením maximalista a to mě nutí „dorovnat“ se. Kupodivu jsem nikdy nedostal „milovnickou“ roli a už to těžko kdy stihnu, ale nemrzí mě to. Naopak v roce 1983, jsem hrál mlynáře v Jiráskově Lucerně a v roli vodníka Ivana      u nás hostoval Ladislav Pešek. Od té doby jsem začal toužit po této roli a to se mi řízením osudu před čtyřmi roky splnilo. Ivana mám na repertoáru dosud.
Co říkáte na rozmach ochotnických divadel v posledních letech ?
Pokud jde o to, co se na ochotnických scénách hraje, mám zato, že pokud se hraje klasika, musí být upravena tak, aby byla jazykově i obsahově srozumitelná dnešnímu divákovi. Rozhodně odsuzuji „prznění“ klasiků tak, jak to bohužel dělají někdy                        i profesionální divadla. Experimenty si mohou dovolit ti, co na to mají herecky, technicky       a mají i diváckou obec, která to stráví. Ovšem modernost v divadle chápu jinak, než experiment. Podle mého názoru je to především otázka vkusu a  schopnosti oslovit diváky všech generací – tedy i mladé. Soubor, který má autora schopného napsat a realizovat vlastní autorské představení je dnes terno (při cenách DILIA apod.). Jako příklad uvedu Horažďovice nebo Žlutice. Současný rozmach ochotnického divadla vítám.

Ludvík Pouza

    To je výzva, kterou na svazové konferenci přednesl místopředseda zpč SČDO Vlastimil Ondráček a spolu s dramaturgyní karlovarského Déčka chce připravit půdu pro jeho uskutečňování v ochotnických souborech.  Co je to vlastně scénické čtení?  „Při scénickém čtení herci oživují divákům text, který však stále mají před sebou, to se nedá obejít. Čtení se nesmí příliš rozehrávat, jinak by se z toho mohla stát cochcárna“. To jsou slova Martiny Musilové, bývalé  dramaturgyně Eliadovy knihovny v pražském Divadle Na zábradlí. Dále říká, že při komorních večerech se mohou uvádět  texty, o kterých se ví, že nemají šanci se na jeviště vlastního souboru dostat. Scénická čtení vytvářejí  prostor pro krátké texty a experimentální hry. Divákům se tak rozšiřuje obzor a pro herce jsou zase vítaným způsobem, jak se procvičit v divadelním přednesu a to bez dlouhého zkoušení a bez závazku častého reprizování. Pro diváky je atraktivní vidět, jak hra přerůstá v představení a navíc mají možnost poznat herce jinak než v připravené,  nazkoušené roli. Pravidelná scénická čtení dávají možnost pro herce a diváky lépe se poznat.  Několik zkušeností členů karlovarského Déčka. Déčko prozatím dalo přednost textům současným, jejichž návštěvnost by byla v Karlových Varech problematická. Základem byla volba prostoru – Kolečkova hra „Láska vole“ byla umístěna do klubu „L“, jehož komorní podmínky a skladba publika daly velmi dobře vyznít této hře o punkové kapele a její bubenici;  Klimáčkův „Komunismus“ byl uveden v Alžbětiných lázních v rámci akce k 17.listopadu , tj. „Dny studentstva“ – vzhledem k tomu, že jde o „rodinnou tragedii“, vše se odehrává kolem jednoho stolu. Oříškem je čtení závorek, tedy autorských předpisů, co která postava dělá; je dobré zvolit jeden princip, o nějž si hra většinou „řekne“, a po celé uvedení jej dodržovat (např. v „Komunismu“ četl závorky představitel estébáka – tedy toho, kdo, byť skrytě, určuje životaběh ostatních postav). Je na inscenátorech scénického čtení, nakolik účinkující okostýmuje a jakou míru doprovodných zvuků, potažmo hudby, zvolí.
Potvrzujeme, že je to velmi zajímavá práce a obecenstvo ji přijímá.         

Stálá scéna: KD Šeříkovka, Šeříková 13, Plzeň - Slovany
PROSINEC 2009
3.12.2009    16:00             Betlém             Plzeň – Náměstí republiky
Příběh s vánoční tématikou v dramatické úpravě (pověst) pro 7 postav o putování Marie a Josefa do města Betléma a narození Ježíška. Formou je hra předurčena pro provedení např. pod vánočním stromkem, na vánočních trzích atd., ale lze použít i samostatně k výkladu o narození Ježíška.

5.12.2009    14:00 a 17:00    Ztracená křídla (Komponovaný pořad s Mikulášskou nadílkou)
                        Měšťanská beseda
Každou chvíli má Mikuláš se svojí skupinou - andělem a čertem vyrazit na každoroční nadílení dárků hodným dětem. Jenže se stalo něco hrozného -  Anděl přestal snít a tak přišel o svá křídla. Dva nebeští skřítci se mu společně s dětmi snaží jeho sny vrátit. Bez křídel se totiž nedostane na zem a žádné dítě nedostane svoji nadílku. Pomůžete mu i vy?

6.12.2009    15:30 a 17:00        O statečné princezně         Měšťanská Beseda
Úsměvná pohádka na motivy Josefa Lady o statečné princezně Máně, která se vydá do pekla zachránit nevinně uneseného Honzu Bártů. Pohádka je plná čertů, humoru a veselých písniček.

9.12.2009    16:00             Betlém             Plzeň – Náměstí republiky
Příběh s vánoční tématikou v dramatické úpravě (pověst) pro 7 postav o putování Marie a Josefa do města Betléma a narození Ježíška. Formou je hra předurčena pro provedení např. pod vánočním stromkem, na vánočních trzích atd., ale lze použít i samostatně k výkladu o narození Ježíška.

12.12.2009    15:00             Betlém                 Muzeum Strašidel
Příběh s vánoční tématikou v dramatické úpravě (pověst) pro 7 postav o putování Marie a Josefa do města Betléma a narození Ježíška. Formou je hra předurčena pro provedení např. pod vánočním stromkem, na vánočních trzích atd., ale lze použít i samostatně k výkladu o narození Ježíška.

15.12.2009    16:00             Betlém             Plzeň – Náměstí republiky
Příběh s vánoční tématikou v dramatické úpravě (pověst) pro 7 postav o putování Marie a Josefa do města Betléma a narození Ježíška. Formou je hra předurčena pro provedení např. pod vánočním stromkem, na vánočních trzích atd., ale lze použít i samostatně k výkladu o narození Ježíška.

17.12.2009    16:00             Betlém             Plzeň – Náměstí republiky
Příběh s vánoční tématikou v dramatické úpravě (pověst) pro 7 postav o putování Marie a Josefa do města Betléma a narození Ježíška. Formou je hra předurčena pro provedení např. pod vánočním stromkem, na vánočních trzích atd., ale lze použít i samostatně k výkladu o narození Ježíška.




18.12.2009    16:00             Betlém             Plzeň – Náměstí republiky
Příběh s vánoční tématikou v dramatické úpravě (pověst) pro 7 postav o putování Marie a Josefa do města Betléma a narození Ježíška. Formou je hra předurčena pro provedení např. pod vánočním stromkem, na vánočních trzích atd., ale lze použít i samostatně k výkladu o narození Ježíška.

19.12.2009    15:00             Vodnické historky             Muzeum Strašidel
Komponovaný pořad pro děti - vodník a čert se setkají a vodník dává čertovi a zároveň dětem hádanky zaměřené na Plzeň - kolik je v Plzni řek, jak se jmenují, ... Vodník poučuje hloupého čerta, učí ho znát naše sladkovodní ryby. S dětmi si společně zazpívají i písničku o Plzeňské věži a nechybí ani soutěž.

22.12.2009    16:00             Betlém             Plzeň – Náměstí republiky
Příběh s vánoční tématikou v dramatické úpravě (pověst) pro 7 postav o putování Marie a Josefa do města Betléma a narození Ježíška. Formou je hra předurčena pro provedení např. pod vánočním stromkem, na vánočních trzích atd., ale lze použít i samostatně k výkladu o narození Ježíška.