Obec Dlažov bývala v minulosti známa také svojí ochotnickou tradicí. Divadlo zde hrávali pod organizací Sokol, později pod SSM.  Ochotnické divadlo v Dlažově vedl řadu let Rudolf Viták, později manželé Kabourkovi. Divadlo se hrávalo pravidelně v sále sokolovny a všechna ochotnická představení byla vždy hojně navštěvována diváky.

Pamětníci dosud zpomínají  třeba na hry Paní Marjánka matka pluku, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky a mnohé další. Kulisy maloval většinou sám principál a režisér Rudolf Viták, který byl v obci prodavačem. Kostýmy  si také sháněli herci kde se dalo, nebo  je místní švadlena ušila. Jedinou vzpomínkou na dávnou ochotnickou tradici v této obci jsou dnes již zažloutlé fotografie a staré kulisy na půdě sokolovny.

Na svá ochotnická léta zavzpomínal v roce 2011 také bývalý dlažovský ochotník Eduard Kepl a Alois Duda.

„Já jsem se ochotnickému divadlu v Dlažově věnoval od svých dětských let. Naposledy jsem hrál v představení Penzion Belveder, což bylo těsně před mým odchodem na vojnu. Je to už 46 let. Tato hra byla poměrně populární a měli jsme s ní tehdy vyjet na zájezd do Plánice. Čtrnáct dnů před představením jsem ale dostal povolávací rozkaz a už se nikam nejelo,“

Eduard Kepl

„Divadlo v Dlažově hrával můj bratr Václav i sestra. Já si zahrál v několika posledních kouscích někdy koncem padesátých let. Vzpomínám třeba na hru Psohlavci ve které jsem hrál. Byla to krásná léta, spousty legrace. Pak ale přišla doba televize a tradice zanikla,“ Alois Duda.