V Janovicích to byli zpočátku hasiči, kteří také sehráli několik divadel. Rovněž Národní jednota pošumavská v Janovicích sehrála řadu představení a pořádala i celou škálu akademié a večírků. Také Sokol patřil vedle tělocvičných aktivit k iniciátorům ochotnického divadla v Janovicích. Tehdy se hrálo v hostinci u Tušků čili Fialů nebo u Maťků.
Tak například 7. Ledna 1894 sehráli hasiči Klicperovu hru Divotvorný klobouk a 4. Února téhož roku dětskou hru Zakletý princ.¨V roce 1889, kdy se ještě učilo ve staré škole, sehrály děti v hostinci u Taušků představení Pastýřové u jsliček a v roce 1930 hra Medvidci pana presidenta. Je však ale nutné připomenout, že ve škole se i později hrávalo dětské divadlo, protože ve školní telocvičně bylo jeviště. Při přístavbě školy v roce 1977 bylo zrušeno.
Když se hrávalo v hospodách, vybíraly se hry s menším počtem účinkujících nenáročné na prostor, aby se vešly na malé provizorní jeviště.
Ze záznamů víme, že například v roce 1899 sehrála Národní jednota Pošumavská spolu se Sokolem hru Vodní družstvo. V červnu 1890 to byla hra Lumpáci Vagabundus. Toto představení se hrálo v hostinci u Taušků. Představení nastudoval režisér – kaplan Tomáš Valdman.
O masopustním pondělí roku 1905 byl u Maťků sehrána členy NPJ opera Sezení městské rady. I toto představení nacvičil kaplan Valdman a u klavíru byl Josef Bozděch.
O Velikonocích roku 1909 dávala NJP hru Eva Kubánková. V roli Kubánka vystoupil Karel Mikuláš. Rovněž na Velikonoce roku 1920 sehrála njp HRU Srážka vlaků. Tu nacvičil řídící učitel Valenta.¨Kdo to byli ti ochotníci? Kde se brali herci? Hlavně v počátcích, ale i později, byli lidé kolem divadla a kultury vůbec nejčastěji z řad učitelů.¨Z některých jmén upřipomínám:¨:
Josef Bozděch – učitel, hrával na klavír
Václav Kybic – učitel, hudebník – dirigent
Antonín Frouz – učitel, herec
Zdeňek Hahn – učitel, herec a hudebník
Růžena Šonková – zpěvačka, učitelka, herečka
Andrzyszynová – učitelka, herečka, režisérka
Další herci měli různá zaměstnání a pocházeli z různých sociálních vrstev..
Josef Pilman – mlynář, herec a režisér
Růžena Pilmanová – manželka, herečka a režisérka
Antonín Pacner – zemědělec, herec a zpěvák
Josef Švojgr – zemědělec, herec a zpěvák
Jan Hotovec – vedoucí skladu, herec a režisér
František Cintrhof – zemědělec, herec i píval /změna jména Dvorský/
Ludvík Pokorný – holič, herec a maskér
Marie Pokorná – kadeřnice, herečka
Jan Bosák – majitel bagru, herec a režisér
František Pešek, obchodník, herec, zpěvák
Lída Mastíkov – úřednice, herečka
Karel Mikuláš – zemědělec, herec
Eliška Grosslová – hokynářka, herečka
Stanislav Heidler – pošmistr, herec
Josef Altman, zemědělec, cihlář, herec
Marie mrvíková – herečka, nápověda
Terezie Bosáková, herečka
Terezie Pangerlová – v zemědělství, herečka
Karel Lorenz – zemědělec, herec, muzikant
Marie Kronovitová – v domácnosti
Po postavení sokolovny v roce 1924 nastal velký rozvoj ochotnického divadla v Janovicích. V té době se divadlu věnovali jen členové Sokola. K dispozici měli prostorné jeviště a další vybavení. Také sál pojmul více diváků a poskytl dostatek pohodlí. Zahajovací představení při slavnostním otevření budovy byla Jiráskova Lucerna. Režii měl Josef Pilman, jeden z prvních a nejpoldnějších režisérů.
¨Josef Pilman byl velice schopný,obětavý a pro divadlo zapálený člověk. Jako mlynář v Harantu docházel při nácviku her na zkoušky do janovické sokolovny každý večer a pozdě v noci se vracel domů. Z počátku si většinu výprav dělal sám. Některé kulisy vyráběl dokonce doma. Připravil mnoho her a „vycvičil“ hodně herců. Některé hry připravoval s manželkou Růženou Pilmanovou, která později rovněž často režírovala s úspěchem řadu let. Později se divadlu věnovala i jejich dcera Jaroslava provdaná Binderová. Po čase měl ale Josef Pilman problémy se sluchem, což mu neumožňovalo dále hrát a režírovat. Jevištní výpravy později dělával divadelní nadšenec Jan Babka. Stal se vlastně na dlouhou dobu jediným, který dělal všechny výpravy. Rychle zvládal přestavby mezi jednotlivými jednáními. Většinou sám, někdy jen s některými z herců.
Významným přínosem pro janovické ochotníky byl Václav Kybic. Nastoupil jako mladý učitel v roce 1931 na janovickou školu. Byl nadšeným a schopným muzikantem a brzy se zapojil mezi janovické ochotníky. Díky jemu se pak sehrálo mnoho operet i lehch operetek, které po hudební stránce nacvičil a za doprovodu patnáctičlenného orchestru dirigoval. Za klavírem v té době sedávala paní Hotovcová.
V roce 1933 přichází na školu do Janovic mladá učitelka Marie Andruszyszynová. I ta se hned zapojila do Sokola a divadelního souboru. V její osobě získal Sokol dobrou herečku a režisérku. Poprvé vystoupila v Maryše. Tato žena měla všestranné umělecké nadání a to jak herecké, tak i hudební, pohybové i výtvarné. Do her, které uváděla, si většinou sama navrhovala výpravy.
V divadelních začátcích v sokolovně v letech 1934 –1937 také občas nacvičovali hru J. Bosák aj. Hotovec. V letech 1938 – 1939 režíroval také Antonín Bosák.
V roce 1939 se objevil nový nadšenec M. Turinsk, který připravil v krátké době se souborem sedm předstvení.
V Janovicích bylo ochotnické divadlo skutečně na dosti vysoké úrovni. Proto také bývala vysoká návštěvnost diváků z širokého okolí. Sál býval „nabit“ do posledního místa včetně balkonu a ještě byly dávány přístavky a místa k stání.¨Divadelní soubor také několikrát hostoval i jinde, například v lesním divadle v Nýrsku, na Železné Rudě a v přírodním divadle v Makově. S několika představeními se ochotníci zúčastnili také divadelních přehlídek a soutěží.¨Při výběru her se samozřejmě muselo přihlížet k možnostem souboru, tj. zda lze dobře obsadit požadované role vhodnými herci, zda je možno postavit požadovanou scénu a podobně. Taky se někdy muselo brát v potaz, aby zapůjčení kostýmů nepřišlo příliš draho. Divadelní kostýmy jsou důležitou součástí hry. Kostými si objednávali režiséři z půjčoven. Některé půjčovny měly půjčovnmé nižší, ale kostýmy byly v horším stavu, jiné měly pěkné, ale půjčovné přišlo dráže. Při objednávání kostýmů se uváděl název hry, období, ve kterém se hra odehrává, požadované obleky a samozřejmě rozměry jednotlivých představitelů. Někdy se také zapůjčovaly paruky a drobnmé rekvizity. Také se stalo, že pro připravované večerní představení přišly kostýmy vlakem ten den odpoledne.
Maskování herců prováděl maskér – holič, jinak také herec Ludvík Pokorný. Nejraději lepil všem vousy. Mít nalepené vousy, to není nic příjemného a má to určité problémy. Herci se na jevišti často potí a pak se vousy odlepují. Nejednou se stalo, že si aktér musel vous přidržet, aby mu nespadl nebo zajít honem za kulisu ho přilepit. Proto, pokud to role přímo nevyžadovala, herci vousy od Pokorného odmítali. Později janovické ochotníky dobře maskovala kadeřnice, jinak herečka a režisérka Dobra Mrvíková provdaná Voráčková. Mužské herce se pokoušel maskovat Oldřich Dvorský.
Složení herců se postupně měnilo. Objevily se nové tváře, kolektiv se omlazoval, ale základní kádr těch starších se pořád zachovával. Větší posun nastal po roce 1946 a v letech dalších. V té době se objevuje řada nových mladých talentů, kteří projevili zájem se divadlu věnovat a postupně přibývali další.
Byli to Jaroslav Huspek, Josef Kasík, Karel Rubáš, Stanislav Heidler, Oldřich Dvorský, František Toman, František Rožánek, Dobra Mrvíková, Štufka, Jiřina Turečková provdaná Fýrbachová, Dobra Štufková, Antonín Vlček ml., Josef Kroupar a dále Kobza, Bufka, Polcarová, Ebenstreitová, Hamhalter, Kobza, Kryštof, Matěk, Jandová, Suttý, Slavatová a další a další.
Uváděno bylo průměrně pět her do roka. V letech 1939 a 1947 bylo nacvičeno dokonce sedm her. Kromě toho se připravoval také program na Mikuláše a také na Silvestra.
V sokolovně bývala divadelní šatna pod jevištěm v dnešní vinárně. Scházelo se tam po schodek otvorem v podlaze v zadním rohu jeviště. V podlaze bývala dvě propadliště. Později bylo schodiště i propadliště zrušeno. Jako pohodlné šatny později sloužily přistavěné prostory po obou stranách jeviště, kde jsou malý sál a jídelna.
Nedílnou součástí každého divadla je i nápověda. Nevíme přesně jména napovídajících v „ranném“ období janovických ochotníků, ale některá jména z pozdějších dob se nám dochovala. V třicátých letech napovídala hodně Božena Mrvíková. Později se stala nápovědou Marie Drozdová.
V nápovědní boudě zakusila ale dost zimy. Uměla napovídat opravdu dobře. Znala už své lidi, kteří potřebovali její pomoc a někteří na ni velmi spoléhali a uměli „tahat“ text z boudy“. Napovídali ale i herci a režiséři. V posledních letech napovídla často také paní učitelka Kasíková.
Statistika režisérů, který kolik nacvičil divadelních her:
Josef Pilman 21
Růžena Pilmanová 13
Jan Bosák 7
Antonín Bosák 2
Jan Hotovec 3
František Cintrhof /Dvorský/ 3
Karel Mikuláš 2
F. Pešek + S. Heidler 1
Miloslav Turinský 7
Marie Andruzsyzsynová 34
Josef Šimák 1
Dobra Mrvíková /Voráčková/ 6
Jaroslav Huspek 2
Josef Štufka 6
Růžena Slavatová 1
Öldřich Dvorský 10 + 8 estrád
O jednotlivých představeních jsou zachovány skoro všechny plakáty se jmény všech účinkujících. Později se pořizovaly i fotografie. Teprve od roku 1949 se začíná fotografovat skoro pravidelně.
V letech 1960 – 1973 kdy ochotníci v Janovicích přerušili svou činnost, vystoupily v Janovicích různé jiné ochotnické a profesionální soubory.¨Například v roce 1959 zde hostovali ochotníci z Makova a několikrát i ochotníci z Nýrska. Nýrští ochotníci zde uvedly v roce 1960 například hru Dalskabáty hříšná ves aneb zapomenutý čert. V tomto roce zde vystoupili také ochotníci ze Zelené Lhoty.
Hostující profesionální soubory byly z různých divadel, například z Kladna, několikrát z Prahy, Plzně, Klatov
1912 NJP – Jedenácté přikázání
1928 NJP Magdalena Dobromila Retigová
1929 NPJ Farář a jeho kostelník
1933 NJP Děvče od Čerchova
1919 Sdružení republikánské mládeže – Jan Výrava
1945 Červený mlýn
1947 Naši furianti
1947 Filosovská historie
1948 Skřivánek
1948 Pražský flsmendr
1948 Příklady táhnou
1948 Hvězdy nad přívozem
1948 Matka
1948 Poslední muž
1948 Perly panny Serafínky
1951 Hluboké kořeny
1951 Kolébka
1952 Paličova dcera
1953 ˇUsměvy a kordy
1953 Dům U Doktorů
1954 Václav Hrobčický
1954 Muzikantská Liduška
1954 Ženský zákon
|
|
1936 – 8 her a 1 výpravné šibřinky
1937 Strašidlo ve staré myslivně
1937 Vojáci, malované děti
1937 C.K. Plukovní posada
1938 Srdce v soumraku
1938 Madlenka z Kovárny
1938 Písnička srdce
1939 Vodníkova bělička
1939 Maturita
1940 Paní Marjánka matka pluku
1940 Paní ministrová
1940 Kolíne,Kolíne
1940 Slavnost mládí
1940 Stěstí vstříc
1940 Čechy krásné, Čechy mé
1940 sehráno 9 her
1941 Červený mlýn /neodehrála se/
1941 - 1945 přestávka /válka/
|
|
Sokolové sehráli napřílad hry:
1924 – Lucerna
1925 Druhé mládí
1926 Tulák¨
1926 Zlaté srdce
1929 Babí léto
1930 Zelené království
1931 Lešetínský kovář
1931 Pro československou vlajku
1933 Maryša
1933 Silvestrovský program
1934 Stré hříchy
1934 Fidlovačka
1934 Veselý silvest¨
1935 Pes a Kočka
1935 Cigánečka
1935 Peg mého srdce
1935 Její pastorkyně
1935 Na svatém kopečku
1955 Gorali
1956 Noc na Karlštejně
1974 Princezna se zlatou hvězdou na čele
1975 Estráda pro pamětníky¨
1976 O brejlaté princezně¨
1977 Zurabaja¨
1977 Den oddechu
1977 Podskalák
1978 Děvče z předměstí
1979 Dámy a husaři
a tak dále až do současnosti……
Vzpomínka dlouholetého herece a režiséra ochotnického divadla v Janovicích nad Úhlavou
Oldřicha Dvorského.
Na bohatou divadelní tradici v Janovicích nad Úhlavou zavzpomínáme s dlouholetým hercem, režisérem i autorem několika her a estrád divadelního odboru TJ Sokol Janovice na Úhlavou Oldřichem Dvorským, který v roce 2009, kdy vznikl tento rozhovor pro Klatovský deník, oslavil své osmdesáté narozeniny. V dubnu téhož roku více než šedesát let aktivní janovický ochotník odešel prý do divadelního důchodu.
Jak dlouho se vůbec v Janovicích divadlo hraje?
Od nepaměti. Janovice stejně jako celá řada dalších obcí a měst na Klatovsku žily ochotnickým divadlem. Na konci 19. století a na začátku století dvacátého ovlivňovaly janovické občany ve snaze hrát divadlo různé kočující společnosti, které sem přijížděly, a s nimi si mnozí lidé také zahráli. Divadlo zde tedy začali hrát hasiči i Národní jednota pošumavská. Spolky totiž zjistily, že z divadla se dají zajistit peníze, které se pak ve spolkové pokladně vždycky hodily. Když byl v roce 1898 založen i Sokol, přidali se k pořádání divadel i jeho členové. Divadlo hrála školní mládež ale i učitelský sbor.
Kde se tenkrát hrálo?
Divadlo se hrávalo v místních hostincích U Fialů a U Maťků. Divadlo se hrálo i ve školní tělocvičně, kde bylo jeviště snad do roku 1977. Od poloviny dvacátých let se hrálo v sokolovně, kde se hraje dodnes.
Jaké tenkrát měly soubory podmínky pro hraní?
Pokud se ještě hrávalo v hospodách, vybíraly se hry s menším počtem účinkujících a nenáročné na prostor, aby se všichni vešli na provizorní jeviště. Vše se ale změnilo v roce 1924, kdy byla postavena sokolovna. Tam bylo vybudováno nejen jeviště, šatny, ale i sklad kulis.
Ví se třeba, co hrávali vaši divadelní předchůdci tenkrát, když se s divadlem v Janovicích začínalo?
Ví. Na skoro všechna představení pořádaná v Janovicích se dochovaly plakáty, z pozdějších let jsou i fotografie. Připomeňme třeba, že v roce 1894 sehráli hasiči Klicperovu hru Divotvorný klobouk, Jednota pošumavska hrála třeba v roce 1899 Vodní družstvo, pak třeba Lumpácivagabundus, Sezení městské rady, Srážka vlaků a další a další. Dnes (od r. 2004) máme na repertoáru různé hry. Střídáme modernu s divadelní klasikou. Všechna tato představení se dávala vždy třikrát.
V roce 1924 byla otevřena sokolovna a pro ochotnické divadlo nastaly v Janovicích ty nejlepší časy?
Na slavnostní otevření sokolovny byla nacvičena hra Lucerna. Rok 1927 byl pak třeba na kulturní dění divadelní u nás opravdu bohatý. TJ Sokol během roku uvedla sedm představení, mužský odbor Národní jednoty pošumavské sehrál dvě divadla, ženský odbor jedno představení a pozadu nezůstala ani školní mládež, která v tom roce uvedla hru V zajetí krále hor.
Kolik lidí prošlo za ta léta v Janovicích divadelním souborem TJ Sokol. Dá se to vůbec spočítat?
Přes divadelní prkna prošlo více než dvě stě herců a hereček. Spousta dalších lidí se podílela na technice. Někteří se objevili třeba v jedné hře, jiní vystupovali častěji. Našimi řadami prošla i celá řada osobností, bez kterých by asi divadlo u nás nebylo tak slavné. Na zdejší tradici se podílel mlynář Josef Pilman. Ten se aktivně zapojil do hraní i režie. Později režírovala také jeho žena Růžena a hrála i dcera Jarka. Jevištní výpravy jeden čas dělal také Jan Babka. Velkou osobností janovického divadla byl Václav Kybic. Ten do Janovic přišel jako učitel v roce 1931. Byl i schopný muzikant, a tak díky němu se na našem repertoáru objevily operetky. K těmto hrám totiž postavil i vlastní patnáctičlenný orchestr. Zapomenout nesmíme ani na Marii Andruszyszynovou, která přišla do Janovic v roce 1933. Svoji premiéru s janovickými herci si odbyla ve hře Maryša. I z ní vyrostla bezkonkurenční režisérka. Co se režisérů týče, vzpomněl bych J. Bosáka, J. Hotovce, A. Bosáka, M. Turinského, J. Štufku, J. Huspeku, D. Mrvíkovou a režíroval jsem i já a další.
Chodili tenkrát lidé na divadlo?
V Janovicích se divadlo hrávalo vždy na dobré úrovni. Proto zdejší představení mívala vždy vysokou návštěvnost nejen místních diváků, ale i diváků z okolí. Náš soubor také často hostoval. Jezdilo se například do Nýrska, Železné Rudy i do Makova. Jezdilo se na soutěže i přehlídky.
Divadlo se hraje v Janovicích nepřetržitě, nebo byly nějaké přestávky?
Bohužel, jak to tak chodí, i divadelní ochotničení postihly několikrát krušné chvíle, kdy se musela tradice přerušit. Několikrát to vypadalo na úplný zánik, ale přesto se vždy ochotničení znovu vzkřísilo, naposledy v roce 2003. Od té doby zatím jedeme nepřetržitě dál a uvádíme dvě hry za rok.
Jak jste se k divadlu dostal vy?
Přes mého tatínka. To byl opravdu pan herec. Veliký komik. Hrával především komediální role. Dokonce pár věcí režíroval. Můj otec byl ale znám tím, že v Janovicích připravoval slavné Silvestry. Neexistovalo totiž, aby na Silvestra nebyl v Janovicích připraven kulturní program se scénkami. Já s tatínkem chodíval na zkoušky, sledoval jsem to od dětství a divadlem jsem naprosto žil. Nakonec jsem dostal první roli a stal se hercem. Ve dvaceti letech jsem udělal také svoji první divadelní režii. Bylo to představení Hrátky s čertem v roce 1949.
Existuje nějaké představení, na které rád vzpomínáte?
Snad nejlépe ve své divadelní historii jsem si zahrál v představení Paní Marjánka matka pluku, kde měl hrát můj táta. Během generálky ale dostal obrovské teploty a zimnici, až se z toho vyklubal zápal plic. Běžel jsem to tenkrát říci paní režisérce. Když se dozvěděla tuto nepříjemnou informaci, odpověděla rázně: „Tak to odehraješ ty.“ Přes noc jsem se učil text, a to jsem měl v představení i zpěvné číslo s panem Kybicem. Představení jsme odehráli a nikdo prý nic nepoznal.